Plejtvák sejval

Charakteristika

Délka 12-19 m, hmotnost samců 11 tun, samic 13 tun. Štíhlý velký kytovec se špičatou tlamou, zřetelné vyklenutou přední částí lebky a poměrně velkou hřbetní ploutví. Prsní ploutve jsou naproti tomu malé a zřejmě nemají valnou funkci. Od krku se do poloviny těla táhne 32-80 (obvykle kolem 50) rýh. Hlavová část je velká ve srovnání se zbytkem těla.

Hřbetní strana je tmavě modrošedá až černošedá, obvykle jednotná na celém těle. Břišní část je bílá s nepravidelnou dělící čarou na stranách hrudi. Může být vlnitá a přesahovat do rýh. Prsní ploutve jsou i na spodní straně černé (u plejtváka myšoka pouze nahoře).

V horní čelisti je na každé straně asi 330 většinou černých kostic s šedobílými a velmi měkkými třásněmi po stranách. Občas se objeví i několik bílých kostic. Tvarem těla se sejval podobá myšokovi, ale vydechuje pouze nízký, nenápadný oblak páry. Také se méně vynořuje z vody než ostatní velryby, takže jeho skutečnou velikost lze podle toho jen těžko odhadnout. Rýhy za okrajem horní čelisti tvoří výrazný špičatý trojúhelník.

Výskyt

Obyvatel otevřených moří, který v létě připlouvá k evropským břehům spolu s Golfským proudem a je pak k vidění nejlépe kolem Špicberků, Faerských ostrovů a v Bílém moři.

V zimě táhnou sejvalové zpět do teplejších moří. Ve Středozemním moři se prakticky neobjevují.

Způsob života

Podobně jako plejtvák myšok získává sejval potravu náhlým otevřením tlamy a nasátím ohromného (několik krychlových metrů) množství vody spolu s drobnými živočichy, kteří jsou pak přefiltrováni kosticemi. Kostice jsou u sejvala tak jemné, že zachycují o drobnější plankton, který jiným velrybám uniká. Dokážou velmi rychle plavat (až 50 km/h). Často bylo pozorováno, jak rychle vyskakují sejvalové z vody. V létě táhnou jen na jeden měsíc do vysokých zeměpisných šířek a vracejí se do teplejších vod, kde jsou jejich hlavní loviště. Při tahu na sever se objevují při britském pobřeží obvykle v červnu, a to zcela pravidelně. Dříve jich bývaly tisíce, které táhly v sevřených velkých skupinách, dnes už putují spíše ojediněle nebo v malých skupinkách.

Severoatlantské stavy sejvalů jsou dnes mezi 2500 až 4000. Podobně decimovány byly jejich stavy i v antarktické oblasti. Povolené kvóty, které byly nejvyšší na začátku tohoto století, se postupně snižují od dvacátých let.

Potrava

Malí korýši v mořském planktonu, v Antarktidě zejména druh krunýřovky Euphausis superba, v severním Atlantiku Calanus finmarchicus, ale mnoho dalších druhů, jakož i různé ryby.

Rozmnožování

Samice rodí každý druhý rok jedno mládě, které je asi 4,5 m dlouhé. Z těla vychází nejdříve ocasní ploutev. Pět měsíců je kojeno velice tučným a hustým mlékem, které se tvoří v plochých mléčných žlázách ukrytých v kožní kapse. Mléko z nich je vypuzováno pod tlakem do tlamy mláděte, čímž je zabráněno míšení s mořskou vodou a ztrátám. Tlamičky mláďat jsou totiž špatně přizpůsobeny k aktivnímu přisátí na struk a k zamezení pří- stupu okolní mořské vodě. Březost trvá asi rok. Mladí sejvalové dospívají v 8-9 letech. Další zajímavosti: Sejvala netřeba považovat za ohrožené zvíře, ale pokud by se lovné kvóty zvýšily a těžiště zájmu se přesunulo na velké kytovce, hrozilo by mu stejné nebezpečí jako ostatním plejtvákům.