Ptakopysk

Ptakopysk je primitivní savec s počátkem vývoje cca před 110 milióny lety. V roce 1797 byl v řece u Sydney chycen první exemplář. Vědecky popsán byl o rok později v Anglii.

Ve volné přírodě se ptakopysk vyskytuje ve východní Austrálii a Tasmánii; kde obývá vodní toky v řídkých lesích nebo v horském terénu.

Ptakopysk je jedinečný tvor. Zpočátku byl považován za uměle sestavený preparát s kachním zobákem, oploutvenými chodidly a plochým, šupinatým ocasem. Teprve očití svědkové dokázali, že toto sametové, tmavě zbarvené zvířátko s nepropustnou srstí používá čelisti v podobě kachního zobáku k vysílání a vnímání elektrických signálů, které ho upozorňují na drobnou kořist ve vodě, například na hmyzí larvy, rybí vajíčka, sladkovodní krevety a strunovce. Ptakopysk vede noční život, v zimě bývá čilý i ve dne. Vyhrabává si v říčních březích nory s hnízdní komorou a vystýlá ji suchým rostlinstvem. V dospělosti dorůstá ptakopysk délky těla v rozmezí od 40 do 60 centimetrů, ocas tohoto druhu dosahuje délky maximálně 15 centimetrů, hmotnost má od 500 gramů do 2,7 kilogramu.

Ptakopysk vylučuje i jed, který produkuje jedová žláza (umístěná v stehenní části zadní končetiny) samce převážně během období páření. Protože ptakopyskův jed má patrně jiný účel než jed vytvářený například plazy, může obsahovat peptidy nebo molekuly, jejichž účinek sice není životu nebezpečný, může však oběť vážně poznamenat. Ohledně smyslu jedového aparátu u ptakopyska se stále vedou spory; objevují se i názory, že slouží jako pomocný orgán při kopulaci.
 

Názvy ve světě

Ptakopysk

Anglicky: Platypus, Francouzsky: Ornithorynque, Chorvatsky: Čudnovati kljunaš, Maďarsky: Kacsacsőrű emlős, Německy: Schnabeltier, Polsky: Dziobak, Rusky: Yтконос, Slovensky: Vtákopysk divný, Španělsky: Ornitorrinco