Mirikina

V poslední době proběhly genetické studie chromosomů mirikiny a zjistilo se, že jejich počtem se od sebe jednotlivé populace tak liší, že bylo popsáno 10 druhů mirikin. Většina zoologů však dosud uznává jediný druh Aotus trivirgatus neboli durukuli. Tyto noční opice se prozrazují hlavně voláním za tmy, kdy šplhají po větvích a hledají potravu.

Mirikiny jsou rozšířeny od Panamy až po severní Argentinu. Jedinci pocházející ze severu Jižní Ameriky mají světle žluté břicho, čím dále na jih, tím je srst na břiše červenější. Svrchu jsou všechny mirikiny šedě kropenaté a mají bílé líce a bradu, velké bílé skvrny nad očima a tmavé proužky, lemující obličej.

Mirikina dorůstá délky těla kolem 42 centimetrů, ocas pak měří dalších 29-44 centimetrů, hmotnost se u dospělých jedinců pohybuje od 800 gramů až do 1,2 kilogramu.

Mirikina obývá ve volné přírodě Ekvádor a Kolumbii na západ od And a Panamu; kde navštěvuje nejčastěji tropické pralesy.

Mirikiny jsou jediné noční opice a jenom ony jsou schopné jasně vidět v noci.

Samice rodí zhruba po 120 až 130 dnech březosti jedno nebo dvě mláďata, která kojí asi půl roku. Mláďata nejdříve krátce nosí samice a později je předá samci, který se o ně stará asi do jejich 4 až 6 měsíců.

Nemají pro svůj způsob nočního života vysoko v korunách stromů mnoho přirozených nepřátel, snad jen při špatně zvoleném denním úkrytu mohou být kořistí ptačích dravců. Dožívají se v zajetí zhruba asi 12 až 20 let.
 

Názvy ve světě

Mirikina

Anglicky: Douroucoulis