Chvostan bělolící

U žádného druhu opic z Nového světa není tak velký rozdíl mezi pohlavími jako u tohoto chvostana, zvaného také saki nebo wanaku. Samec je černý s bílým nebo světle žlutým obličejem a černým čenichem, samice šedohnědá s bílými špičkami pesíků a její tmavý obličej má bílý proužek po každé straně nosu. Srst obou je dlouhá a vytváří na hlavě korunku s kápí. Ocas je velice huňatý (proto české jméno).

Chvostan bělolící dosahuje délky těla 34-35 centimetrů, ocasu 34-44 centimetrů, hmotnost se u dospělých jedinců pohybuje od 1,7 do 2,4 kilogramu.

Ve volné přírodě obývá chvostan bělolící Venezuelu, severovýchodní Brazílii; tropické a galeriové lesy, palmové porosty a savany.

Do podčeledi chvostanů patří pět druhů rodu Pithecia, dále chvostani bělonosí a černí (rod Chiropotes) a dva druhy uakari (Cacajao).

Je to opice monogamní, žijí v trvalých párech, v malých rodinných skupinách společně se svými nedospělými mláďaty do 2,5 až 3,5 let jejích věku, po dosažení dospělosti mláďata odcházejí. Samice rodí zhruba po 170 dnech březosti většinou jedno mládě, které kojí asi půl roku. Mládě je po narození šedohnědé, je-li to sameček, tak do dvou měsíců jeho srst zčerná. V péči o nové potomstvo pomáhají starší, dosud nedospělá mláďata.

V přírodě se dožívají asi 14, v zajetí při dobré péči až 20 let. Mnoho přirozených nepřátel nemají, pouze lidé jim ničí přirozený zdroj obživy a loví je pro maso nebo chytají pro obchodování.
 

Názvy ve světě

Chvostan bělolící

Anglicky: Guianan Saki, Německy: Weißgesichtssaki, Slovensky: Saki bielotváry, Španělsky: Mono viuda

Mohlo by vás také zajímat

Tirika bělolící,  Ostralka bělolící,  Berneška bělolící,  Tukan bělolící,  Jezevec bělolící