Dželada

Nejpozoruhodnějším rysem dželady, blízké příbuzné paviánů, jsou lysé, červeně zbarvené skvrny na hrudi, u samic lemovaných korálkovitými zduřeninami. Jinak má dželada srst hnědou a dospělí samci nesou na hlavě a na plecích bohatou hřívu. Vsedě na sedacích hrbolech dželada přehlíží travnaté plochy, rychle trhá čepele trav a semena a cpe si je do tlamy pravou rukou.

Dželada žije ve velkých volných tlupách, které se rozpadají na menší celky, tvořené dominantním samcem a jeho harémem spřízněných samic. V době, kdy samce zažene mladší soupeř, pobije všechny potomky předchůdce.

V dospělosti dorůstá dželada délky těla 70-74 centimetrů, ocasu 46-50 centimetrů, hmotnost kolísá mezi 10-20 kilogramy.

Dželada bývá ve volné přírodě Etiopii; kde se vyskytuje v horských plošinách a travnatých pláních.

Jako jediný primát žijící v této oblasti je dželada ohrožena rychle rostoucím zemědělstvím, pastevectvím a jinou činností člověka. Jsou pro ni vytvořeny chráněné oblasti.

Dželada se může rozmnožovat zpravidla po celý rok, ačkoli se rodí nejvíce mláďat v období dešťů. Obou pohlavím se v období páření prsní růžové plošky výrazně zviditelní a samicím se i výrazně zvětší genitální oblast. Samice je březí po dobu 5 až 6 měsíců a rodí jediné mládě, které je na ni závislé po dobu 12 až 18 měsíců. Samec se pravděpodobně na rodičovské péči nepodílí. Samice dosahují pohlavní dospělosti ve čtyřech letech života, samci téměř o dva roky později.