Zajíc polární

Zajíc polární, je velký zavalitý zajíc, s dlouhou srstí je přizpůsoben dokonale životu v drsných podmínkách arktické tundry. Některé poddruhy jsou bílé po celý rok, jiné v létě přebarvují došeda. Přední řezáky zajíce polárního jsou upraveny k požírání rostlin pod sněhem, hlavně mechů, lišejníků, pupenů, bobulí, listů a kůry, nízké vegetace a také kořínků keřů, zejména vrb. Na zemi vyhrabávají zajíci sněhem zasypané rostliny zadníma nohama. Na rozdíl od ostatních zajíců požírají také maso z loveckých pastí. Mimo dobu páření obvykle žijí ve skupinách až po 300 jedincích a předvádějí zvláštní chování, kdy celá skupina mění směr najednou. Když unikají dravcům či šelmám, jsou schopni běhat rychlostí až 64 kilometrů v hodině.

Délka těla se u dospělých zvířat pohybuje v rozmezí 43-66 centimetrů, ocas je poměrně krátký a měří 4-8 centimetrů, hmotnost se u dospělých jedinců pohybuje od 3 do 7 kilogramů.

Zajíc polární se ve volné přírodě vyskytuje v severní Kanadě (Ellesmerův ostrov, Severozápadní teritoria, Newfoundland) a Grónsko; objevuje se zde na svazích hor a skalnatých plošinách.

Zajíc polární většinou okusuje zdřevnatělé rostliny, ale nepohrdne ani pupeny, lesními plody, listy a travou. Má výborný čich a za zasněženými rostlinami, kterými se živí, dokáže i hrabat do sněhu.