Tarbík egyptský

Tarbík egyptský je přizpůsoben ke skákání vysokou rychlostí po písčité půdě. Na zadních nohou má po třech prstech s osrstěnými polštářky a dlouhý ocas vyrovnává směr při skoku. Srst na hřbetě je hnědě oranžová s černými špičkami, boky jsou šedobéžové, spodní strana bílá. Tarbík egyptský si vyhrabává nory s četnými východy a ukrývá se tam před horkem a dravci. V noci se potuluje tento druh na velké vzdálenosti a srst si čistí pomocí prašných koupelí.

Délka těla se pohybuje u dospělých jedinců mezi 10-12 centimetry, ocasu 16-20 centimetrů, hmotnost kolísá mezi 43-73 gramy.

Ve volné přírodě obývá tarbík egyptský severní Afriku a západní Asii; kde navštěvuje poušť, zejména s písečnými dunami nebo štěrkové pláně.

Samice tarbíků rodí po max. 25denní březosti 3–4 mláďata, přičemž další vrh se může opakovat již po 3 měsících. V Súdánu však byly zjištěny vrhy s až 10 mláďaty. Mláďata váží po narození 2 g, osamostatňují se po 2 měsících a dospělosti dosahují v 8 měsících až jednom roce.

V zajetí byl nejdelší doložený věk tarbíka egyptského 6 let a 3 měsíce.

Co se týče chovu v zajetí. Tarbíci jsou celkem nenáročná zvířata vhodná k chovu ve větším pouštním teráriu o velikosti aspoň 1,2 × 0,8 m, ve kterém by měl být dostatek vhodných úkrytů (jeskyněk z kamení nebo budek). Na dno je nejlepší vrstva písku. Teplota postačuje 23–26°C – při ní jsou aktivní i ve dne, i když v přírodě při vyšších teplotách vylézají z nor až večer. Ke krmení je vhodná směs drobných semen, obilovin, které se doplňují o jemné seno, zelené části rostlin, zeleninu a ovoce, občas i hmyz. Je to spíše samotářské zvíře.

Přes relativní nenáročnost chovu není zatím toto atraktivní zvíře mezi chovateli příliš rozšířené.
 

Názvy ve světě

Tarbík egyptský

Anglicky: Lesser Egyptian Jerboa, Chorvatsky: Pustinjski skočimiš, Německy: Kleine Wüstenspringmaus, Slovensky: Tarbík púšťový

Mohlo by vás také zajímat

Tarbíkomyš merriamova,  Kaloň egyptský,  Víkonos egyptský