Delfín mexický

Jeden z nejběžnějších kytovců je velmi podobný delfínu kapverdskému (ten je rovněž zde na webu popsán), ale delfín mexický je štíhlejší. Má tmavošedou kápi, sahající od čela až za hřbetní ploutev, bílé břicho a světle šedé boky. Dospělí mají po sobě černé skvrnky, které se mění podle prostředí a s věkem přibývají, a bílé pysky. Velká, tisícihlavá stáda, často uvnitř segregovaná na matky s mláďaty, starší mláďata a další skupiny, se přidávají se k jiným kytovcům, zejména k delfínům pruhovaným, nebo k hejnům tuňáků.

Delfín mexický dorůstá délky těla 1,6-2,6 metru, hmotnost se pohybuje do 120 kilogramů.

Obývá celý svět; vyskytje se v tropických a mírných vodách.

Podobně jako delfín dlouholebý často uvízne v průmyslových rybářských sítích a mnoho jedinců je zabito nebo poraněno.

Delfínovití (Delphinidae) jsou čeleď řádu kytovců, třídy savců. Jsou příbuzní s velrybami a sviňuchovitými.

Většina druhů této čeledi se vyskytuje na otevřeném moři, na rozdíl od delfínovcovitých. I když několik druhů, například orcela tuponosá, se zdržuje u pobřeží či v říčních tocích.

Jednotlivé druhy měří od 1.2 metrů k 7 metrům a váží od 40 kg po 4.5 tuny. Většina druhů však váží 50 až 200 kg. Vyskytují se celosvětově, nejčastěji v mělkých mořích. Všechny druhy se řadí mezi masožravce. Delfíni plavou rychlostí asi 26 km/h, ale byla už naměřena i rychlost 64 km/h.