Delfínec velrybovitý

Štíhlý, elegantní kytovec s malými prstními ploutvemi a kratičkou ocasní ploutví je rychlý plavec, i když úplně pozbyl hřbetní ploutve a nemá ani hřeben na hřbetě. Delfínec velrybovitý je pojmenován po velrybě černé, kterou v mnohém připomíná. Je černý, jen na hrudi má bílý pruh, a mnohem štíhlejší než jeho příbuzný delfínec Peronův (Lissodelphis peronit), který žije na jižní polokouli. Delfínec velrybovitý je společenský druh, vytváří stáda o stu až dvou stech jedincích, ale někdy se shlukuje do tisícihlavých stád. Jeho plavecké produkce jsou úžasné, vyskakuje vysoko a rád se vozí na vlně před loďmi. V Japonském moři tyto delfíny loví a mnozí z nich se chytí do tažných sítí k lovu olihní používaných kolem Japonska, Tchaj-wanu a Koreje.

Délka těla se u dospělých zvířat pohybuje kolem tří metrů, hmotnost pak dosahuje až 115 kilogramů.

Delfínec velrybovitý obývá severní Tichý oceán; konkrétně hlubší vody. Je to jediný delfín, který nemá ani náznak hřbetní ploutve.

Náleží do čeledi delfínovití (Delphinidae) jsou čeleď řádu kytovců, třídy savců. Jsou příbuzní s velrybami a sviňuchovitými.

Většina druhů této čeledi se vyskytuje na otevřeném moři, na rozdíl od delfínovcovitých. I když několik druhů, například orcela tuponosá, se zdržuje u pobřeží či v říčních tocích.

Jednotlivé druhy měří od 1,2 metrů k 7 metrům a váží od 40 kg po 4,5 tuny. Většina druhů však váží 50 až 200 kg. Vyskytují se celosvětově, nejčastěji v mělkých mořích. Všechny druhy se řadí mezi masožravce. Delfíni plavou rychlostí asi 26 km/h, ale byla už naměřena i rychlost 64 km/h.