Liška kana

Tato malá liška vzhledem a pohybem připomíná spíše kočku. Liška kana má černo šedě a bíle kropenatou srst, tmavé zadní tlapky a převážně bílou spodinu. Liška kana má také veliké uši a huňatý ocas, často s tmavou špičkou. Vede převážně noční život, požírá více ovoce než jiné lišky, a proto často slídí kolem zahrad.

Liška kana dosahuje délky těla 42 centimetrů, ocasu 30 centimetrů, hmotnost se pohybuje od 700 gramů až po jeden kilogram.

Liška kana obývá západní a jižní Asii; konkrétně její stepi. Tato liška je stále ještě lovena pro kožešinu.

Náleží do čeledi psovití. Psovití (Canidae) jsou většinou masožravci případně všežravci. Do této čeledi patří psi, vlci, lišky, kojoti a šakalové. Stejně, jako některé kočky, jsou všichni psovití prstochodci. Psovité šelmy jsou vytrvalé a velmi přizpůsobivé. Charakteristické je pro ně štíhlé tělo s dlouhýma nohama a dlouhým chlupatým ocasem. Psi jsou rozšířeni po celém světě, až na pár izolovaných oblastí jako je Nový Zéland, ovšem i tam člověk zatáhl domácí plemena psů.

Většina psovitých šelem žije v malých skupinkách, které většinou tvoří jedna rodina, ale někdy se spojují ve smečky. Některé druhy, například šakali, však žijí v párech, oproti tomu lišky vedou většinou samotářský život. Smečky tvoří většinou větší druhy, například vlk. Smečka se skládá z vůdčího páru a jeho potomstva, obsazují a chrání teritoria, která vyznačují většinou močí. Rozmnožuje se jen vůdčí pár. Taktika lovu většinou spočívá ve stopování stáda následované taktickými manévry vedoucími k oddělení jedince od stáda. Ten je pak uštván a roztrhán členy smečky. Lovci při návratu k doupěti vyvrhnou maso mláďatům k nakrmení.