Liška šedohnědá

Tuto lišku někteří autoři považují za zvláštní druh, odlišující se od lišky velkouché (Vulpes macrotu), údajně podle šíře rozestavených uší a kulatější hlavy, ale většina autorů považuje lišku velkouchou za pouhé synonymum.

Srst má liška šedohnědá na hlavě, hřbetě a bocích šedavou, dlouhý huňatý ocas má černou špičku a v létě je narezavělý. Tato liška vede noční život a ráda se vyhřívá ve dne na slunci. Liška šedohnědá velmi rychle běhá.

Délka těla se u tohoto druhu pohybuje mezi 38-53 centimetry, ocas pak bývá dlouhý kolem 26 centimetrů, hmotnost se pohybuje mezi 1,8-3 kilogramy.

Liška šedohnědá je domovinou v Severní Americe; kde obývá prérie a pastviny.

Náleží do čeledi psovití. Psovití (Canidae) jsou většinou masožravci případně všežravci. Do této čeledi patří psi, vlci, lišky, kojoti a šakalové. Stejně, jako některé kočky, jsou všichni psovití prstochodci. Psovité šelmy jsou vytrvalé a velmi přizpůsobivé. Charakteristické je pro ně štíhlé tělo s dlouhýma nohama a dlouhým chlupatým ocasem. Psi jsou rozšířeni po celém světě, až na pár izolovaných oblastí jako je Nový Zéland, ovšem i tam člověk zatáhl domácí plemena psů.

Většina psovitých šelem žije v malých skupinkách, které většinou tvoří jedna rodina, ale někdy se spojují ve smečky. Některé druhy, například šakali, však žijí v párech, oproti tomu lišky vedou většinou samotářský život. Smečky tvoří většinou větší druhy, například vlk. Smečka se skládá z vůdčího páru a jeho potomstva, obsazují a chrání teritoria, která vyznačují většinou močí. Rozmnožuje se jen vůdčí pár. Taktika lovu většinou spočívá ve stopování stáda následované taktickými manévry vedoucími k oddělení jedince od stáda. Ten je pak uštván a roztrhán členy smečky. Lovci při návratu k doupěti vyvrhnou maso mláďatům k nakrmení.