Zorila velká

Sytě černá šelma se čtyřmi bílými pruhy, táhnoucími se po hřbetě připomíná malého skunka a podobně se i chová. Cítí-li se ohrožena, vystřikuje z análních žlázek odporně páchnoucí tekutinu, přitom zvedá ocásek, dupe zadníma nohama, syčí a vřeští. Rypákovitým čenichem vyhrabává z opadanky malé savce, hmyz a vajíčka. Vede noční život, ve dne se obvykle skrývá v dutinách stromů nebo opuštěných norách, v měkké půdě si vyhrabává doupě. Příležitostně šplhá i po stromech.

Délka těla se u dospělého jedince pohybuje mezi 28-38,5 centimetry, ocasu 20-30 centimetrů, hmotnost značně kolísá od 400 gramů až po 1,4 kilogramu.

Domovinou tohoto druhu je Afrika na jih od Sahary; obývá savany, pouště a řídké lesy. Zorila velká patří do jiného rodu než zorila páskovaná a také se jinak chová. Člověku se nevyhýbá a dá se ochočit.

Zorila velká náleží do čeledi lasicovití. Mezi lasicovité patří malé až středně velké druhy šelem. Rozšíření jsou na celém světě kromě Austrálie a Madagaskaru. V naší republice se původně vyskytovalo devět druhů, norek evropský však byl vyhuben. Na některých lokalitách v Čechách a jižní Moravě lze nalézt zdivočelé populace norků amerických uniklé z farem kožešinových zvířat. Lasicovití se vyznačují protáhlým štíhlým tělem, mají kratší nohy, našlapují na celou plochu (ploskochodci) nebo na polovinu chodidla (poloploskochodci).