Sitatunga

Tuto obojživelná antilopu má velmi pružné klouby chodidla a špičaté, roztažitelné spárky, což jí umožňuje chůzi po bažinách a mokřadech. Proto se také dříve nazývala antilopa nebo lesoň bahenní. Dospělí samci jsou šedí až čokoládově hnědí, kdežto samice jasně kaštanové. Oba mají bílé skvrny mezi očima, na lících i na těle, spirálovitě vinuté rohy s hřebenem však jenom samci. Sitatunga s oblibou spásá kvetoucí rostliny a je-li překvapena šelmou, prchá do vody. Samice žijí osaměle nebo v malých skupinách, nejspíše po třech. Dospělý samec je samotář a štěkáním upozorňuje, obvykle v noci, cizí samce na své území. Pokud se střetnou, samci předvádějí agresivní postoje a třou rohy o zem.

Sitatunga dosahuje délky těla 1,2-1,7 metru, délky ocasu 15-30 centimetrů, hmotnost dospělého zvířete kolísá v rozmezí 40-130 kilogramů.

Domovinou tohoto druhu je západní a střední Afrika; konkrétně obývá deštné pralesy a močály v oblasti savan.

Zatím sitatunga nepatří ke kriticky ohroženým druhům, ale vysychání Afriky a odvodňování bažin pro ni představuje hrozbu.

Samci v období páření tato samičí stáda vyhledávají a snaží si je pomocí prudkých bojů, v kterých využívá svých dlouhých rohů, přivlastnit. Samice rodí po 247 dnech březosti na souši poblíž bažinatého území jediné mládě, vzácně dvojčata. Mládě na tomto místě, které je většinou skryto ve vysoké vegetaci, tráví zhruba jeden měsíc. Samice ho po tuto dobu chodívá jednou za čas kojit a poté se znovu vydává za stádem. Ačkoli mládě kojí několik měsíců, není na matce tak závislé jako je to u jiných druhů antilop a pouta mezi matkou a mládětem netrvají dlouho, jelikož je plně soběstačné ve věku 4 až 6 měsíců.

Názvy ve světě

Sitatunga

Anglicky: Sitatunga, Francouzsky: Sitatunga, Německy: Sitatunga, Rumunsky: Sitatunga, Slovensky: Sitatunga, Swahilsky: Nzohe