Hořavka duhová

Hořavka duhová se vyskytuje v mírně tekoucích nebo stojatých vodách. Dorůstá jen maximálně 10 centimetrů délky, přičemž samec bývá vždy větší než samice.

V České republice se hořavka vyskytuje ve stojatých nebo mírně proudících vodách, pokud se v nich vyskytují i velcí mlži. Typickými místy výskytu jsou tůně v okolí velkých řek a některé rybníky. V Čechách je poměrně hojná v tůních středního Polabí.

V období tření je sameček pestře zbarven a samičce naroste dlouhé kladélko. Hořavky se pak shromažďují na místech, kde žijí na písčitém dnu velevrubi a škeble. Sameček v těsné blízkosti škeble vypustí mlíčí a škeble je nasaje s vodou. Samička potom vnoří kladélko do plášťové dutiny mlže a vpustí dovnitř jikry, k jejichž oplození dochází tedy až u škeble.

Hořavka duhová naklade kolem 40 jiker. Vylíhlý plůdek se dva týdny zdržuje v žaberním prostoru mlže, pak pohostinného měkkýše opustí a osamostatní se. Ale škeble mají také užitek, protože jejich larvy, kterým se říká glochidie, se přichycují rybek. K tření tohoto druhu dochází nejčastěji v měsíci březnu nebo dubnu, podruhé pak přichází tření ještě v srpnu.

Hořavky se živí převážně potravou rostlinnou, ale žerou i drobné živočichy, zvláště korýšky.