Lipicán

Historie

Původ plemene je ve slovinském hřebčíně Lipica, kde vzniklo v 16. století. Jeho předci byli bílí španělští koně a cílem bylo vyšlechtit elegantní bělouše pro královský dvůr. Španělští koně se křížili s neapolskými koňmi, arabskými a anglickými plnokrevníky, dánskými a německými teplokrevníky. Za zakladatele se považuje 6 hřebců: Pluto, bělouš dánského teplokrevníka, Neapolitano, neapolský hnědák, Conversano, neapolský vraník, Favory, kladrubský plavák, Maestroso, bílý kladrubák a Siglavy, arabský bělouš. Vyšlechtilo se tak ušlechtilé bílé plemeno, ale vzácně se může narodit i hnědák. Lipicáni jsou známi díky Španělské vysoké jezdecké škole ve Vídni, kde tradičně vystupují bílí lipičtí hřebci a předvádí nejtěžší prvky vysoké drezúrní školy. Ve španělské škole se také tradičně vždy chová i jeden hnědý lipický hřebec.

Povaha

Lipicáni jsou klidní,soustřediví a učenliví. Jsou ochotní, pracovití a vytrvalí. Jsou také silní a energičtí. Vynikají svou dlouhověkostí a inteligencí.

Konstituce

Hlava je atraktivní, krk je krátký a klenutý, hrudník hluboký. Hřbet je delší a pevný, záď je zakulacená, svalnatá a vysoko nasazeným ocasem. Končetiny jsou kratší, ale pevné, kopyta jsou kvalitní.

Srst je výhradně bílá, vzácně se může vyskytnout hnědák. V kohoutku měří 152–165 cm.

Využití

Původně kočárový kůň se dnes používá ve Španělské vysoké jezdecké škole. Je však také dobrý drezúrní kůň a nejeden lipicán se dopracoval i na Olympiádu. Ve východních zemích se využívá i na lehčí práci v zemědělství.