Holub Pražský rejdič krátkozobý

Pražský rejdič krátkozobý je živým dokumentem a odkazem starého středoevropského holubářství a staré Prahy.

Krátkozobý rejdič býval dříve poměrně dobrým letcem a vyznačoval se letem v uzavřeném hejnu s prudkými obraty. V dnešní době se k letu využívá jen výjimečně, je spíše to výstavní holub a chová se převážně ve voliérách. K odchovu holoubat se u tohoto plemene často využívá chůvek, protože kvůli extrémně krátkému zobáků nejsou rodiče schopni své potomky řádně nakrmit.

Pražský rejdič existuje v celé řadě barevných a kresebných rázů, přičemž jednotlivé rázy se od sebe liší i v jiných znacích, než je pouze barva. Tzv. bělouši bývají drobnější a mají obočnice a zobáky tmavé. Běloušům se podobají též čápkové a grošovaní bělouši. Druhou skupinou jsou plnobarevní, tzv. malovaní rejdiči, kteří mají zobák světlý a obočnice více vyvinuté a vždy červené. Postoj tohoto plemene je širší, mírně vztyčený a elegantní. Typickým znakem je našlapování na konec prstů při vzrušení. Ocas bývá kratší, přesahuje asi o 1,5 centimetrů konce křídel, zpravidla je dobře složený a vůbec se nedotýká země. Končetiny má pražský rejdič krátkozobý kratší, silné, živě červené a neopeřené. Drápky jsou v barvě zobáku.

Při kroužkování pražského rejdiče krátkozobého použijeme kroužek o průměru 7 milimetrů.