Holub Orientální racek

Podle dochovaných zdrojů je dávný původ těchto racků v Malé Asii, a to především v okolí města Smyrny, podle kterého se dříve označoval jako smyrnský racek. Původní orientální racky do Evropy nejdříve dovezli Holanďané a Angličané, až poté se dostali do dalších evropských zemí.

Orientální racek představuje v dnešní době vrchol holubářského šlechtění, je ztělesněním orientální ušlechtilosti, něžnosti a elegance, ale i západní hrdosti a vznešenosti. Z plemenné skupiny racků je orientální racek ten nejznámější a v České republice také nejrozšířenější.

Problematický je u orientálních racků odchov holoubat. Zde spočívají potíže ve velikosti a utváření zobáku racků. Jejich extrémní tvar vede k tomu, že nakrmit vlastní mladé je u kvalitních rodičů přinejmenším obtížné, většinou však končí úhynem jednoho, či obou holoubat. Z toho důvodu praktikují chovatelé podsazování vejcí, či čerstvě vyklubaných holoubat pod pěstouny - většinou středozobá lehčí plemena.

Orientální racek se chová v několika skupinách barevných rázů, které mohou být hodnoceny i odděleně, jako samostatná plemena.

Temperament orientálních racků je živý, až veselý a přitom se vyznačuje krotkostí až přítulností.