Vlaška

Původem jde o italské plemeno, které bylo prošlechtěno na vyšší snášku v Německu. Do Říma přišly vlašky z východu asi před 2 500 lety. Do Evropy se však dostaly až ve druhé polovině 19. století. Vlašky jsou živého temperamentu, lehkého (nosného) typu a velkého tělesného rámce. Jde o plemeno vhodné do malochovu. U rodobarvých se vyskytuje tzv. colorsexing – podle zbarvení lze u jednodenních kuřat odlišit pohlaví. Kuřata lehkých plemen dospívají v pěti měsících. Charakteristický je rychlý růst a dobré opeřování. Kvokavost je potlačena. Jsou shánčlivé. Svými vlastnostmi se vlašky podobají leghornkám.

Hlava má být velká, podlouhlá, široká. Zobák silný, středně dlouhý, lehce zahnutý. Obličej neopeřený, červený. Ušnice bílé až krémové. Laloky středně velké, podlouhlé.

Typický je listový nebo růžicový hřeben. Hřeben listový má být velký, silný v základně, se 4 – 6 široce řezanými zuby. Růžicový je středně velký, pevně přisedlý, vepředu široký dozadu se zužující. Vzhledem k velikosti listového hřebene, hrozí při mrazech jeho omrznutí. Tomu lze předejít tím, že se hřeben potře olejem či sádlem.

Trup má být dlouhý, poměrně silný, široký v ramenou, vodorovně nesený. Prsa široká, plná. Břicho výrazné, dobře vyvinuté, z boku kryté sedlovým závěsem.

Krk středně dlouhý, vzpřímený, s bohatým krčním závěsem. Křídla jsou dlouhá, silná, se širokými letkami, vodorovně nesená a těsně přilehlá. Ocas dlouhý, široce nasazený, s dlouhými, širokými a dobře zahnutými srpy.

Postoj je středně vysoký, širší. Běháky středně dlouhé, jemnější, žluté. Opeření je bohatší, dobře přilehlé.

Plemenné znaky slepice jsou shodné s kohoutem, až na znaky podmíněné pohlavím. Samice je celkově menší.

Barevné rázy

U vlašek známe celkem 29 barevných rázů. Nejběžnější je koroptví. Dále například zlaté, zlatokrké, stříbrné, stříbrnokrké, žluté, oranžové, červené, porcelánové, bílé, černé, modré, šedé.

Také se vyskytují vlašky zdrobnělé (zdrobnělá forma velkého plemene), snášející 100 – 130 ks vajec.