Mločík sibiřský

Mločík sibiřský dorůs­tá obvykle délky 8 až 9 cm, zřídka až 13 cm. V Evropě se vyskytuje pouze na dvou místech v oblasti sever­ního Uralu. Jeho hlavní rozšíření se táhne odtud na východ až na Kamčatku a žije také na Kurilách, Sachalinu a v severním Mongolsku i v severní Číně, v Mandžusku.

Mločík sibiřský se vyskytuje v blízkosti tekoucích vod, v mokřinách podél řek a potoků. Přes den se zpravi­dla ukrývá na vlhkých místech pod kameny, kmeny padlých stromů, mezi kořeny a podobně, a teprve v noci vylézá za kořistí. Leze pomalu po okolí, ale hlavně loví ve vodě, příkopů, tůněk a jiných nádrží. I ve vodě jsou jeho pohyby pomalé. Voda v těchto severských krajích je totiž velmi studená.

Mločík si­biřský se živí perloočkamí, různými drobnými červy, vodním hmyzem a jeho larvami. Hranice jeho rozšíře­ní se kryje s hranicí věčně zmrzlé půdy, kde nemá konkurenci, a proto mu pomalost nevadí. Jeho pří­buzní žijí zase ve vysokých horách. Mločík sibiřský přezimuje v hlubokých děrách, často až 50 m daleko od vody. Probouzí se koncem dubna a samice klade ve vodě do zvláštního váčku 15 cm dlouhého a 2 cm širokého 30 až 60 vajíček. Při teplotě 14 až 18 °C se larvy líhnou už za 2 až 4 týdny, obyčejně později. Po 4 až 8 týdnech se pak mění v malé mloky. Nepřáteli mločíků jsou především užovky a různí vodní a brodiví ptáci.

Mohlo by vás také zajímat

Sibiřský husky,  Mločík brejlový,  Mločík sardinský,  Mločík italský