Čolek obecný

Čolek obecný je rozšířený té­měř po celé Evropě kromě lberského poloostrova. U nás je velmi hojný, ale v místech, kde dochází k znečistění vod, postupné vymizel. Dorůstá délky 6 až 11 cm a je značně proměnlivý. Známe celkem čtyři poddruhy.

Čolek obecný se vyskytuje se od nížin až po horské oblas­ti, například v Alpách vystupuje až do výše 1 000 m n. m. Brzy zjara, když roztává sníh, putují čolci k tůňkám, rybníčkům a zavodněným příkopům. V této sva­tební době samci narůstá na hřbetě vysoký, nepřeru­šovaný kožní lem. Samičky mají v době rozmnožová­ní lem jenom nízký, nenápadný. Samci před samič­kou víří ocasem, aby si získali její přízeň. Samice kla­de obyčejně počátkem května 100 až 250 vajíček, a to jednotlivé na vodní rostliny. Zadníma nohama často přelamuje přes vajíčko list, takže je chráněno před nepřáteli, protože jeho lepkavý obal nedovolí listu se vyrovnat. Po dvou týdnech se líhnou larvy s dobře vyvinutými žábrami. Později larvám narůstají přední a pak i zadní nohy. Asi za tři měsíce je přeměna dokončena, larvám mizí keříčkovité žábry a malý čolek dýchá plícemi. Larvy se živí korýsky, dospělí hmyzem a jeho larvami, žížalami, plži apod. Dospělí čolci opouštějí vodu hned po nakladení vajíček a žijí pod vlhkým listím, v mechu, pod padlými kmeny apod. Přezimují v děrách a dutinách pařezů. Na jaře se svlékají z pokožky v rozmezí 3 až 8 dnů, ve svateb­ní době řidčeji. Při pobytu na souši nemá čolek obecný hřeben, tečky mizí a tělo nabývá žlutohnědé barvy.