Dlouhokrčka hadí

Dlouhokrčka hadí obý­vá Jižní Ameriku, zejména jihovýchodní Brazílii, Para­guay, Uruguay a Argentinu. Patří do podřádu skrytohlavých, tedy mezi želvy, které zatahuji krk do kruný­ře stranou, takže tvoří ležaté S a hlava je obrácena ven buď levou, nebo pravou stranou, a to do čeledi matamatovitých (Chelydae). Dlouhokrčky mají však krk tak dlouhý, že nedokážou hlavu úplně zatáhnout.

V mnoha jazycích i ve starých přírodopisech se jim říká hadokrčky. Krk dlouhokrčky hadí je zvlášť dlou­hý a výborně jí slouží při lovu. Tato želva žije v zátočinách a slepých ramenech mírně tekoucích řek ne­bo ve větších stojatých vodách.

Dlouhokrčka hadí se zdržuje přede­vším na mělčinách, kde celé hodiny nehybně leží a jen nozdry ji vyčnívají na hladinu. Jakmile se přiblí­ží neopatrně rybka nebo jiný drobný vodní obratlo­vec, dlouhokrčka hbitě vyrazí hlavou vpřed jako had a zmocní se kořisti. Samice při kladeni vajec opouštějí vodu a na souši vyhrabávají dolík, do něhož kla­dou 10 až 30 vajec. Ta pak zahrabou a zamaskují ma­teriálem z okolí. Krunýř dospělé dlouhokrčky měří asi 25 cm, je tmavohnědý a skoro hladký. Mláďata, která se líhnou za tři měsíce, mají štít olivový, se středním kýlem a kuželovitými výrůstky na každém štítku. Hned po vyklubání z vajec se vydávají k vodě. Zdržují se na zarostlých mělčinách a živí se hmyzem a jeho larvami. V severovýchodní Brazílii žije menší příbuzný druh Hydromedusa maximiliani, dorůstající nejvýše 17 cm, daleko vzácnější a méně známá.