Slizoun říční

Slizoun říční dorůstá dálky de­seti až patnácti cm a od svých příbuzných se odlišuje především schopnosti žít v brakické (smíšené) nebo dokonce i v sladké vodě. Proto se s ním můžeme se­tkat v ústích a dolních tocích řek severní Afriky, Malé Asie, Balkánu, Apeninského poloostrova a v jižní části poloostrova Pyrenejského.

Slizoun říční má poměr­ně štíhlé tělo, jehož středem probíhá dobře viditelná křivolaká postranní čára. Na hlavě mají samci typic­ký kožovitý lem, který vypadá jako nějaká přílba. K čemu slizounům tato ozdoba slouží, není známo. Zbarvení těla je hnědozelené, mnohem nenápadnější než u mořských druhů slizounů. Je velmi proměnlivé, sytost barev závisí nejen na prostředí, ale také na chování, „náladě" ryby. Samec bránící své území bý­vá zbarven temně hnědě. I tento slizoun patří k ry­bám výrazně teritoriálním a své území tvrdě hájí. Tře­ní probíhá na začátku léta. Jako u jiných slizounů vybírá samec vhodný úkryt pro jikry a samice do vy­braných jamek, děr či štěrbin klade vajíčka, obyčej­ně poměrně malý počet, protože jikry v těle samiček dozrávají postupně. Proto se tření opakuje. Samec snůšku bedlivě střeží, neustále odstraňuje odumřelé jikry, přihání čerstvou vodu a hájí jikry před nepřáte­li. Vývoj trvá při teplotě vody kolem 20 °C asi 14 dní, při chladnější přiměřeně déle. Samci bývají, jak je u slizounů obvyklé, větší než samičky a také jejich zbarvení bývá výraznější.