Lopatonos velký

Lopatonos velký je jako všichni příslušníci rodu Pseudoscaphirhynchus vy­značuje zploštělým lopatovitým rypcem, podle ně­hož dostali jméno. Rusové jim říkají dželopatonosy. Na horní straně rypce a v okolí oči je několik zahnu­tých trnů, které se v dospělosti většinou ztrácejí. Je­jich význam je nejasný. Typickým znakem druhu je dlouhý niťovitý výběžek horního laloku ocasní plout­ve.

Domovem lopatonosa velkého je Amudarja, je­den z přítoků Aralského jezera. Nikde jinde se nevyskytuje, je to tedy endemit. V roce 1874 ho objevil přírodovědec M. N. Bogdanov.

Dorůstá délky 60 až 75 cm a průměrné hmotnosti 0,8 kg. V minulosti byly uloveny i kusy 2 kg těžké. Lopatonos velký vytváří dvě ekologic­ké formy, velkou, která dospívá ve stáří šesti až sedmi let při délce asi 40 cm, a malou, dospívající ve stejném věku při délce nejvýš 25 cm. Samice mívá 8 až 15 tisíc jiker. Mimo dobu tření se lopatonosi zdržu­jí v mělkých příbřežních vodách, na štěrkovitém dně. Celý život prožijí jen v řece. Hlavní složkou jejich po­travy je hmyz a jeho larvy, drobní bezobratlí živoči­chové, jikry a potěr ryb. V současné době je existen­ce lopatonosů vážně ohrožena, protože v posledních 40 letech se zcela změnil vodní režim Amudarje — většina vody se svádí kanály na bavlníková pole. V letních měsících, je dolní tok úplně vyschlý. V roce 1974 byla dokončena Tachiatašská a v r. 1980 Tujamujunská přehrada, a tím byl zcela zastaven tah lo­patonosů. Posledním útočištěm ryb se stala soutěska lldžik na jednom z přítoků Amudarje. Lov je zaká­zán, ale množí se případy pytláctví.

Názvy ve světě

Lopatonos velký

Anglicky: Pallid Sturgeon

Mohlo by vás také zajímat

Alexandr velký,  Vaza velký,  Velký münsterlandský ohař,  Velký hrubosrstý vendéeský baset,  Velký modrý gaskoňský honič,  Elo velký,  Německý špic velký,  Velký švýcarský salašnický pes,  Knírač velký,  Drakoun velký