Veš prasečí

Veš prasečí je největší vší, jaká se u nás vyskytuje, samec měří 4 a samice až 5 mm. Po­známe ji také podle toho, že má všechny páry noh stejně silné (na rozdíl od vší lidských, které mají přední pár noh slabší a kratší), po stranách hlavy za tykadly hluboký zářez, nápadně širokou hruď a ještě daleko širší zadeček.

Veš prasečí žije na domácích prasatech a zdržuje se nejčastěji na vnitřní straně uší a kolem nich, na lících a v zátylí a také na vnitřní stra­ně noh. Je to druh velmi hojný, zejména v zanedba­ných chovech. Vydatně saje prasatům krev, na posti­žených místech jsou nápadné červené skvrny. Zvířa­ta jsou samozřejmě neklidná a následkem toho hůře přibývají na váze.

Vajíčka vši prasečí odpovídají velikostí svým rodičům, jsou 1,3 mm dlouhá a 0,6 mm ši­roká, přilepená na štětinách. Jejich povrch je dělený na velmi drobná polička. Mladé vši zcela podobné dospělým se líhnou asi po 10 až 14 dnech.

Veš prase­čí, pohybující se po téměř holé kůži domácích pra­sat, má neobyčejně dokonalé přichycovací zařízení na nohách, drápky jsou velmi silné, značně zahnuté a prstovitým výběžkem (onychium) chodidla pevně objímají chlup, po němž se veš pohybuje. Oči této vši jsou zakrnělé.

Podobný druh, lišící se jen utváře­ním hrudi, žije i na praseti divokém (Haematopinus apri). Další druhy tohoto rodu žijí na kravách a ko­ních, jsou však podstatné menší. Ochranou proti těmto vším je čistota chovů, dezinfekční koupele ne­bo potíráni insekticidy.