Užovka ostronosá

Gonyosoma oxycephala

Výskyt: Jihovýchodní Asie
Velikost: Až 230 cm
Počet vajec: 5-12 ks
Inkubace: 100 dnů
Krmivo: Hlodavci
velikost písma:  A A A
13.11.2013     Autor: Richard Horčic     31679 zobrazení     1 komentář

Rod Gonyosoma patří do čeledi užovkovitých (Colubridae). Doposud byly popsány asi čtyři druhy, z nichž nejčastěji se v teráriích chová právě užovka ostronosá. Determinace stromových užovek rodu Gonyosoma není dodnes uspokojivě vyřešena, především většina užovek byla dříve tzv. házena do „jednoho pytle" a tak Gonyosomy mnozí herpetologové i nadále řadí do rodu Elaphe, odkud byly již před časem vyjmuty jako samostatný rod. Na základě biochemie, mikromorfologie, možnosti porovnávání genetické příbuznosti a jiných moderních vědeckých metod, prodělává dnes systémová klasifikace hadů bouřlivou revoluci, takže je předpoklad, že se v jejich konečném zařazování do zoologického systému ještě dočkáme mnoha podstatných změn.

Užovka ostronosá je štíhlý, velice hbitý a přísně arborikolní druh hada s denní aktivitou, který je doma v tropických monzunových deštných pralesích jihovýchodní Asie. Vyskytuje se v Zadní Indii, v Malajsii a také na Filipínách. Obývá nižší až střední stromové pásmo, bambusové křoviny a hustý zelený podrost, kde je díky svému zbarvení téměř neviditelná. Na zem slézá užovka ostronosá pouze zřídka. Její hladké šupiny září svítivou zelení, břicho má ale žlutavé či žlutozelené. Někteří jedinci mohou mít po těle několik nepravidelně roztroušených modrých skvrn. Směrem k zadní části těla se zbarvení mění na šedomodrou až hnědou, přechod mezi zeleným tělem a šedým ocasem bývá zřetelně ohraničen jakýmsi kroužkem, tvořeným žlutavými šupinami. Koneček velice dlouhého bičovitého ocasu bývá někdy hnědočervený, někdy do oranžova, nebo zůstává modrošedý, tak jako celý ocas. Od špičatého čenichu (odtud její český název) se táhne přes bystré oko s velkou kulatou zřítelnicí úzký černý proužek, který se směrem dozadu klínovitě rozšiřuje a končí zároveň s hlavou. V ohybech těla prosvítá mezi šupinami modrá barva kůže, navíc mívá každá šupinka tenké modročerné lemování, takže celkový pohled budí dojem jakési modré síťky na zeleném podkladě a tím dodává této užovce na ještě větší atraktivnosti. Také jazyk má temně modrou barvu s blankytným proužkem na každé straně a had ho rád vysunuje na dlouhé vteřiny - většinou v rozrušení, často však i bez zjevné příčiny.

Tělo těchto užovek je silně vertikálně zploštělé, jakoby stlačené ze stran, takže vytváří oválný profil. V místě styku s podkladem, např. při prolézání větvemi se však břicho zplošťuje a průřez tělem dostává trojúhelníkový tvar. Tato adaptace na stromový způsob života celý trup velice zpevňuje a umožňuje tak hadovi natáhnout se do volného prostoru až dvěma třetinami své délky, což mu podobně jako ostatním arborikolním hadům usnadňuje přelézání z větve na větev, nebo z keře na keř. Vzhledem k tomu, že užovka ostronosá může dorůst až do 230 cm (samci bývají poněkud drobnější a mají v poměru k tělu menší hlavu), jde skutečně o obdivuhodnou vzdálenost. Ve volné přírodě užovky ostronosé loví drobné savce (především hlodavce), ale také ještěrky a ptáky, které díky své mrštnosti dokáží chytit dokonce i za letu. Je to velice zdatný, rychlý a silný lovec, který svou kořist usmrcuje škrcením. Jelikož klimatické změny v jejich domovině jsou v průběhu roku pouze minimální, nepotřebují zimovat a navíc se mohou pářit celoročně, bez ohledu na právě probíhající roční období. Jako většina hadů deštných lesů, vyžaduje vyšší vlhkost a tak je důležité každodenní vydatné rosení. Důsledkem příliš suchého vzduchu v teráriu mohou nastat problémy se svlékáním staré pokožky, nebo dokonce respirační potíže. Jsou oviparní (vejcorodé) - to znamená, že samice snáší do vlhkého substrátu od 5 do 12 vajec, z nichž se přibližně po stodenní inkubaci líhnou asi 40 cm mláďata. Ta zpravidla v teráriích odmítají ze začátku přijímat potravu a proto se musí uměle rozkmit.

Překrásný adultní pár jsem nedávno získal od chovatelky, která se užovek musela bohužel vzdát díky stěhování do menšího bytu, takže počet svých chovanců byla nucena zredukovat na minimum. Samice je čtyři a půl roku stará, samec je čtyřletý. Oba jedinci byli ve výborném stavu a dobře přijímali potravu. Zelené krasavice chovám samostatně v teráriích pralesního typu orientovaných na výšku, o rozměrech 70 x 80 x 45 (Š x V x H), které jim jako stromovým hadům vyhovují nejlépe. Dostatek vysokých větví doplněných umělými i živými zelenými rostlinami, vyšší vlhkost, teplota okolo 30°C a pokud možno minimální rušení, to je hlavní předpoklad úspěšného chovu v teráriu. Milují časté rosení a ačkoliv jsou lekavé a plaché, nejraději pijí kapičky vody přímo z rozprašovače. Dokonce se odváží přiblížit až k samotné trysce a vodu olizují přímo z ní. Pro snadnější udržení vlhkosti je vhodné použít jako substrát na dně terária Lignocel, rašelinu, nebo drcenou kůru. Velice rády se za sklem vystavují sluníčku, jehož paprsky po ránu více jak hodinu dopadají oknem na terária. Skvělý zrak a samotné umístění terárií v bytě jim umožňuje dobře přehlédnout celý obývací pokoj, a tak ze svého oblíbeného vyvýšeného místa na větvi zvědavě pozorují veškeré dění v místnosti. Schopnost binokulárního (stereoskopického) vidění, tak důležitého při lovu rychle se pohybující kořisti ve větvích stromů, je dobře patrná. Jak jsem se měl možnost na vlastní kůži přesvědčit a potvrdit si tak i údaje z literatury, přes svojí plachost jde o silně popudlivý druh hadů, který si nikdy nenechá ujít příležitost kousnout, pokud jim k tomu dáte příležitost. Oba jedinci jsou velice agresivní a při sebemenším vyrušení zaujímají obrannou pozici. S vysunutým jazykem bojovně nafukují krk, divoce kmitají špičkou tenkého ocasu a zuřivě útočí na všechno co se hýbe. Je to opravdu velký kontrast proti tak klidným „domácím mazlíčkům", jako jsou třeba hroznýši královští, nebo krajty tmavé či královské. Samice někdy při manipulaci zanechá na rukou zvláštní charakteristický „odér", mající zřejmě sloužit jako obranná reakce a který snad může být pro někoho docela nepříjemný. U samce jsem se však s tímto jevem zatím nesetkal.

Užovka ostronosá je i přes svojí kousavost opravdovou ozdobou každého terária a je s podivem, že není mezi našimi teraristy více rozšířena. Její chov je sice o něco náročnější, než např. u užovek rodu Elaphe k nimž byla dříve řazena a nejspíš také trochu odrazuje i její agresivita. Jinak je to ale vcelku bezproblémový chovanec. Vzhledem k relativně slušné cenové dostupnosti ji mohu vřele doporučit každému, kdo nemá možnost chovat ať již z finančních důvodů či z nedostatku zkušeností jiné stromové hady, kupříkladu psohlavce zelené (Corallus caninus), nebo jejich příbuzné krajty zelené (Morelia viridis).

Uvítám jakékoliv reakce, poznatky a připomínky od chovatelů mající s touto užovkou již nějaké konkrétní zkušenosti, budu rád za každou poskytnutou finesu, hlavně co se týče jejich odchovu. V případě zájmu mě můžete kontaktovat na emailové adrese: richardhorcic@volny.cz

Užovka ostronosáNázvy ve světě

Anglicky: Red-tailed Green Ratsnake, Německy: Spitzkopfnatter, Chorvatsky: Crvenorepa zelena štakorašica

Komentáře ke zvířeti

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.

27.11.2016, 01:29
Dobrý den, máte nějaké odchovy této užovky? Dekuji