Hroznýšek turecký

Eryx jaculus

Výskyt: Části Afriky, Evropy a Asie
Velikost: 50-60 cm
Březost: 4-5 měsíců
Počet mláďat: 4-20 ks
Krmivo: Drobní ještěři, hlodavci
velikost písma:  A A A
14.11.2013     Autor: Richard Horčic     31784 zobrazení     0 komentářů

Hroznýšek turecký je jediným zástupcem čeledi hroznýšovitých na evropském kontinentě a vlastní tak jakýsi primát. Jeho rozšíření zasahuje od severní a severovýchodní Afriky, přes jihovýchod Evropy až do západní a střední Asie. Evropské populace se vyskytují převážně v Řecku a přilehlých ostrovech a na jihu Jugoslávie, Albánie a Bulharska, kde tvoří jeden ze tří známých poddruhů - E. j. turcicus. Na severu Afriky je nejběžnější v Sýrii, Jordánsku a Izraeli, v teráriích se často chovají i egyptské populace těchto hadů. Obývají suché, písčitokamenité biotopy polopouštního typu s minimální vegetací, kde tráví celý den pod kamenem, nebo v opuštěné hlodavčí noře. Teprve za soumraku opouští úkryt a v okolním terénu loví drobné ještěry a hlodavce. V případě hrozícího nebezpečí se dokáží bleskurychle zavrtat do písku.

Hroznýšek turecký dorůstá do maximální délky 80 cm, většinou však nebývá delší než 50 - 60 cm. Hlava téměř není oddělena od silného válcovitého těla, které je na šedém až tmavohnědém podkladu pokryté po celém hřbetě tmavými skvrnami. Břicho je světlé, někdy s tmavými „cákanci", ocas je podobně jako u slepýše tupě zakončen. Na první pohled je velice nápadná jeho horní čelist, která je výrazně delší než čelist dolní a tvoří tzv. spodní ústa, akvaristům tolik známá u některých druhů ryb. Na špičce přečnívající horní čelisti se nachází tvrdý, zrohovatělý štítek, který slouží při vrtání a rytí v půdě. Jsou vejcoživorodí.

Hroznýšky turecké chováme v menším plochém teráriu, jako substrát je nejvhodnější jemnější písek s plochými kameny, nebo s kousky kůry jako úkryty a s miskou na vodu. Denní teplotu udržujeme na 20 - 28°C, s možností vyhřátí až na 35°C a s nočním poklesem až k 15°C, z důvodu velkých výkyvů denních a nočních teplot v jejich domovině. Tento noční pokles teploty jim neobyčejně prospívá a je pro jejich zdraví velice důležitý. V zajetí hroznýšek turecký dobře přijímá hlodavce, ovšem vzhledem k jeho sezónní aktivitě pouze po omezenou část roku. Protože se tito hroznýšci v teráriích často neurvale perou o předloženou potravu, doporučuje se jejich oddělený chov. Vzhledem k jejich noční aktivitě a tím omezenému dennímu pozorování, zaměňují někteří teraristé ploché kameny za tabulky tlustého skla, pod kterými se tito hadi ukrývají.

Rozmnožování hroznýšků tureckých značně závisí na zeměpisném rozšíření populace a na samotném poddruhu. Nominotypický Eryx jaculus jaculus z egyptské populace byl v zajetí rozmnožen po krátkém snížení teploty na 20°C, páření probíhalo v červnu až červenci a samotné porody v říjnu. Délka mláďat bývá kolem 12 - 20 cm a často začínají přijímat potravu až na jaře po přezimování. Populace hroznýšků z méně teplých evropských oblastí výskytu Eryx jaculus turcicus a Eryx jaculus familiaris z Dagestánu, Zakavkazska a východního Turecka zimují za poněkud chladnějších teplot 5 - 10°C, páření probíhá na jaře a mláďata přicházejí na svět v srpnu až říjnu.

Hroznýšek turecký je díky svým malým rozměrům a docela nenáročnému chovu vhodný obyvatel terárií, přesto se s nim setkáváme poměrně vzácně. Většímu rozšíření v teráriích brání hlavně jejich sezónní aktivita a skrytý způsob života a proto se pro mnohé chovatele stávají málo atraktivní.

Hroznýšek tureckýNázvy ve světě

Anglicky: Javelin Sand Boa, Německy: Europäische Sandboa

Komentáře ke zvířeti

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.