Wyandotka

Wyandotky jsou plemenem středně těžkým, produkují kvalitní šťavnaté maso s kratšími vlákny, jsou i dobrými nosnicemi. Hodí se i do vyšších poloh, jsou otužilé. Jejich nízký růžicový hřeben neomrzá. Jedinci jsou velmi líbivého tvaru, v porovnání s ostatními středně těžkými plemeny mají poměrně krátký, značně široký, hluboký a zřetelně zaoblený trup. Záda jsou krátká, plynule vycházející z krčního závěsu a stoupající do partie sedla a ocasu, vytváří ladnou lyrovitou horní linii těla. Ocas je široký, poměrně otevřený, kratší a plný, při pohledu z boku je zakulacený, připomíná rozkvetlou pivoňku. U kohoutů dosahuje v horní části přibližně do roviny zakončení laloků, u slepic asi do úrovně poloviny laloků až špičky zobáku. Bohaté, kypré a měkčí opeření výrazně celkově zaobluje tělesné tvary.

K nejčastějším vadám typu vystavovaných wyandotek patří:

• krátký, převýšený trup s velmi krátkými, téměř neznatelnými zády
• horní linie těla není lyrovitá, ale má tvar písmene V
• dlouhý trup a dlouhá rovná záda
• vysoko nesený, mohutný, velmi vysoký ocas, často převyšující úroveň hlavy
• nízko nesený, plochý ocas
• úzký, střechovitý ocas s výrazně viditelnými rejdováky
• dlouhé, vystupující holeně, delší běháky, vysoký a úzký postoj
• dopředu přepadající – přestavěný trup
• tvrdé, méně bohaté opeření

Wyandotka se vyskytuje v mnoha barevných rázech, jejich počtu může konkurovat málokteré jiné plemeno. Jako země původu se u velkých i zdrobnělých wyndotek v Evropském seznamu plemen uvádí EE (Evropský svaz chovatelů).

Dovolte mi pár slov k historii vzniku wyandotek. Zemí, kde byly vyšlechtěny je USA. Prvními z této velké rodiny byly wyandotky stříbrné (stříbrné černě lemované). S jejich šlechtěním začal v roce 1865 p. John P. Ray of Hemlock z New Yorku.

Bylo zde mnoho dohadů, jak se budou nazývat. Určitou dobu byly nazývány americkými sebritkami, možnými názvy byly Hambrights nebo Hambletnians. Nakonec se ustálil název navržený F.A:Houdlettem, plemeno pojmenoval stejným názvem, jaký měla loď jeho otce – Wyandotte. Objevují se také názory, že wyandotky získaly svůj název podle názvu indiánského kmene. Od roku 1877 do roku 1883 probíhalo množství křížení, jejichž cílem bylo ujednocení typu a barvy. V Americkém standardu se objevily poprvé v roce 1883.

V Americe byly uznány v roce 1905.

Další zajímavý barevný ráz - wyandotky bílé s černou kolumbijskou kresbou vznikly křížením bílých wyandotek, plymutek a světlých brahmánek. Poprvé byly vystaveny v roce 1893, do amerického standardu zařazeny v roce 1905.

Historie vzniku modrých wyandotek není známá, v americkém standardu se objevily až v roce 1977.

Bílé wyandotky se na obrázcích objevily před rokem 1872, vznikaly spolu s wyandotkami stříbrnými přimísením krve bílých vlašek a dorkinek. Novým plemenem Americké drůbežářské asociace byly od roku 1888. Tento barevný ráz byl nejvíce prošlechtěn. U nás byly před první světovou válkou velmi rozšířeny, již v roce 1904 je k chovu doporučovala Zemědělská rada pro Čechy. V roce 1920 byly zařazeny mezi hospodářská plemena slepic. Po válce byly zatlačeny jinými moderními plemeny.

Wyandotka zlatá - na vzniku se podílelo několik plemen: stříbrné wyandotky, koroptví kočinky, hnědé leghornky, žluté kočinky a zlaté sebritky. Stejně jako bílé wyandotky byly v Americe uznány v roce 1888.

Černá wyandotka vznikala ze stříbrných wyandotek, uznány byly v roce 1901. Na vzniku koroptvích wyandotek se podílela tato plemena: wyandotky zlaté, zlatě zbarvené hamburčanky, koroptví kočinky, hnědé leghornky s růžicovým hřebenem a zaniklé plemeno Winnwbagoes. Uznány byly v roce 1901.

Wyandotka ve zdrobnělé formě vznikala v Anglii (koroptví a bílé) a Německu (ostatní barevné rázy).U nás patří k nejrozšířenějším plemenům zdrobnělé drůbeže.

Zdrobnělé wyandotky bílé s černou kolumbijskou kresbou chovám už téměř 20 let a nedám na ně dopustit. Slepice z mého chovu snášejí průměrně 160 vajíček ročně, hmotnost vajec se pohybuje okolo 38 g. Zmíněný barevný ráz je poměrně dobře prošlechtěn v typu, u některých zvířat se vyskytují široké, nízké ocasy. Problémy jsou především s kresbou v letkách (více bílé barvy) a sedlových závěsech u kohoutů (výraznější kresba, než bychom si přáli), černé skvrny se vyskytují u většiny kohoutů po stranách trupu. Opravdu šedou podsadu má málokteré zvíře. Při posuzování jsem narazila na zvířata se zcela bílou podsadou, u spousty zvířat je podsada u kořene bílá, před praporem pera černá, skvrna často přechází až do praporu.