Husa emdenská

Husy emdenské byly vyšlechtěny koncem 19. století z hus po staletí chovaných ve východním Frízsku. Jsou velmi mohutné, silně zmasilé, ale také velmi náročné na kvalitu a množství krmiva. Pud sezení na vejcích a vodění housat není u většiny hus zachován.

Jde o husy velkého tělesného rámce s velmi mohutným, dlouhým, širokým, hlubokým výše neseným trupem s velkým dvojitým podbřiškem, hluboko spuštěným, který nesmí být vlečen po zemi. Hlava je úzká, protáhlá, štíhlá až suchá, s plochým čelem a dlouhým, štíhlým zobákem s rovnou horní linií. Krk je velmi dlouhý, nepříliš silný a lehce esovitě prohnutý. Postoj je velmi široký, středně vysoký a běháky velmi silné oranžové barvy. Opeření je hrubší s menším podílem prachového peří.

Hmotnost se pohybuje u housera kolem 10,5 kg u husy kolem 9 kg. Zbarvení je pouze čistě bílé.

Husa emdenská náleží do řádu vrubozobí. Zástupci tohoto řádu jsou velcí, zavalití ptáci s dlouhým krkem a krátkým zobákem.

Společným znakem všech vrubozobých jsou vroubkované okraje zobáku, lamely, které původně umožňovaly vrubozobým filtrovat drobné částečky z vody nebo bahna. Ne všechny druhy se živí filtrací, husy a bernešky se pasou na vegetaci, mořčáci, kteří jsou rybožraví, mají zobák hákovitý, podobný zobáku kormorána. Okraj zobáku morčáků je ale také vroubkovaný, v tomto případě jim dobře slouží k uchopení kluzké kořisti.

Dalším znakem vrubozobých jsou krátké, poměrně vzadu postavené končetiny a všechny prsty kromě zadního spojené plovací blánou. Většina vrubozobých jsou dobří plavci, někteří se za potravou potápí, silné nohy jim pak slouží jako výkonná vesla. Na zemi jsou naopak vrubozobí poněkud neobratní.