Kachna divoká

Znaky

Kachna divoká je nejhojnější z divoce žijících kachen, dlouhá kolem 58 cm. Kačer má třpytivě zelenou hlavu, bílý límeček a dva páry vztyčených pírek na ocase. Zobák je žlutavý. V prostém šatu je samec zbarven jako samice, ale díky žlutému zobáku je jej i tehdy možno od ní rozeznat. Kachna je nenápadně hnědá a zobák má hnědý. Kovově modré bíle lemované zrcátko mají obě pohlaví. Hlas zní jako „kvák kvák kvák".

Prostředí

Kachna divoká je rozšířena po celé Euroasii na sever až asi po hranici lesa, na jihu až po stepní oblasti, žije i na Islandu, v Grónsku a téměř v celé Severní Americe. Ve střední Evropě je kachna divoká daleko nejhojnější kachna, ačkoli ji na zimovištích v jižní Evropě lidé bezohledně loví. Stav kachen divokých v Evropě se odhaduje na asi dva milióny. Středoevropské kachny divoké jsou většinou tažní ptáci, kteří za náporu silných mrazů odtahují směrem na jihozápad.

Rozmnožování

Všechny kachny žijí v sezónním manželství, jež uzavírají každoročně za nápadných svatebních letů znovu s jinými partnery. Tok kačera můžeme snadno pozorovat na všech parkových nádržích, nerozeznáme však lehko jednotlivé mnohdy velmi rychlé pohyby. Proto jej zde podrobněji uvádíme jako příklad toku všech ostatních kachen, jejichž tok se toku kachny divoké více či méně podobá. Tok začíná váhavě v září po podzimním přepelichání, vrcholu dosahuje v říjnu a pak pomalu doznívá, až s plnou intenzitou vypukne v předjaří a pak trvá až do května. V období vrcholného toku dochází mezi kačery plovoucími na téže nádrži zhruba každou hodinu ke svárům. Tehdy se shromáždí kačeři na jednom místě a obeplouvají se se zobákem pod nadzvednutým křídlem. Pak kačer cuká hlavou v oblouku nahoru a dopředu. Pak může následovat jeden ze tří různých projevů. Při jednom z nich např. samec napřímí hlavu, křídla a ocas vzhůru, takže působí jako by byl kratší a vyšší a vydá pronikavý hvizd. V této pozici míří zobákem na přítomné kachny. Někdy pak vykrouží s nataženým krkem polokruh kolem „své" kachny. Po uvedeném projevu může následovat projev jiný, při němž vystříkne kačer zobákem proti kachně proud vody, přitom hvízdá a vzápětí přitáhne zobák vzhůru podél hrudi. Při třetím projevu se kačer překlopí dopředu a pak hlavu zvedne. Přitom potichu zavolá „rébréb". Tím je úvodní část toku skončena a asi po půlhodině začíná celý obřad znovu.

Kachna si mezi samci vyvolí kačera. Plave vedle vyvoleného a trhne vícekrát hlavou dozadu přes plece. Tento pohyb je symbolickým výhrůžným gestem, varujícím všechny dosud nespářené rivaly. I samo páření je provázeno mnoha gesty: pár se oddělí od hejna a začíná oboustrannými asi minutovými poklonami. Pak se kachna položí napříč před kačera, ten ji ze strany obkročí a pevně se zobákem drží jejího peří na krku. Po páření se kačer vzpřímí a plave svatební kolečko okolo své družky. Nakonec se oba vydatně vykoupou a vytřepávají si vodu z peří.

Hnízdo je obvykle velmi dobře ukryté a někdy je dost daleko od vody. Kachna je vystýlá stébly a prachovým peřím. Hnízdění začíná v polovině dubna až v polovině května, kachna snáší denně jedno vejce a sedí až na úplné snůšce po 28 dnů.

Potrava

Kachna divoká je všežravec. Živí se vodními a pobřežními rostlinami, kořínky, semeny, plži, červy, pulci i žábami.