Husa malá

Znaky

Zmenšenina husy běločelé. Velikost však není zcela jistým určovacím znakem, protože největší husy malé dosahují velikosti drobnějších hus běločelých. Dobrým poznávacím znakem je krátká a vysoká hlava s krátkým červenavým zobákem. Oči má husa malá už od mládí lemované žlutým prsténcem. Bílá čelní skvrna starých ptáků zasahuje až mezi oči.

Prostředí

Husa malá hnízdí v blízkosti severská lesní hranice, tedy o něco jižněji než husa běločelá, obě hnízdiště se zčásti překrývají. Tam, kde se vyskytují oba druhy, hnízdí husa běločelá v nížinách, husa malá v pahorkatině v blízkosti posledních sněhových polí, mezi severskými nízkými křovinami a zakrslými břízami. Hnízdí i ve Skandinávii. Ačkoli v severní Evropě hnízdí husy malé v desetitisících, objevují se při Severním moři jen vzácně, protože táhnou na jihovýchod a přezimují při Černém a Kaspickém moři. Jejich tahová cesta vede přes Polsko do Maďarska.

Rozmnožování

Hnízda, vystlaná mechem, později prachovým peřím, leží obvykle v blízkosti horských jezer. Na vejcích sedí jen samice, zatímco samec opodál hlídá. Hnízdění probíhá v květnu a v červnu, na 4 až 8 vejcích ptáci sedí 25 až 28 dnů. Vejce jsou v průměru dlouhá 75 mm. Housata hned čile běhají a v ohrožení prchají na vodu. Na souši běhají pozoruhodně rychle a skrývají se ve skalních štěrbinách či v křoví. Když ve stáří asi 25 dnů začínají létat, spojují se rodiny do skupin.

Všeobecně

Za tahu se husy seřazují do vlnité linie nebo do kýlovité formace. Předtím než z velké výšky přistanou, snášejí se závratným střemhlavým letem. Kontaktní volání v táhnoucím hejnu zní jako „hag".