Perská kočka

Persian Cat

Původ: Přední Asie
Oficiální zkratka v ČR: PER
Skupina plemen: I. Perské a exotické kočky
Hmotnost: 3,5-7 kg
velikost písma:  A A A
30.11.2013     Autor: Ing. Zbyněk Pokorný     6777 zobrazení     0 komentářů

Historie a původ

Perská kočka byla chována v Přední Asii, již před několika staletími. Na konci minulého století způsobily rozruch na výstavě koček v Londýně a dodnes platí pro mnoho lidí za ztělesnění kočičí krásy a za synonymum pro dlouhosrsté kočky obecně. Perské kočky stále patří k nejznámějším čistokrevným kočkám a nabízejí širokou škálu barevných variací. Škála barevných mutací sahá od sněhově bílé přes pestře strakatou až pod tmavě černou. Dříve byla perská kočka pro svou dlouho srst označována jako angorská kočka, pojmenována je podle turecké provincie Angora (dnes nazývaná Ankara). Teprve před několika desetiletími se prosadila teorie, že perská kočka nepochází z Turecka, ale z Persie. Již v roce 1521 je údajně přivezl z jedné severoíránské provincie do Itálie cestovatel Pietro della Valle. Poté, co se perské kočky postaraly o nebývalý rozruch v londýnském Crystal Palace, a sama královna Viktorie si pořídila perskou modrou kočku, zahájili z Anglie své vítězné tažení celým světem.

Barevné varianty

Zatímco první perské kočky byly pouze černé, bílé a modré, dnes je do standardu zapsáno 85 různých variací. Jistou zvláštnost vykazují bílé perské kočky. Jejich oči jsou modré, oranžové nebo dvoubarevné – jedno oko bývá modré, druhé má barvu měděnou nebo oranžovou. Problémem je, že bílé perské kočky s modrýma očima jsou téměř vždy hluché. Vedle jednobarevných perských koček bez kresby na srsti v bílé, černé, modré, červené, krémové, čokoládové a lila, se chovají kamelo, u kterých bílá podsada srsti přechází na konečcích pomalu v černou, modrou, čokoládovou, lila nebo červenou.

Perské kočky s tippingem

Zbarvení špiček „tipping“ se vyskytuje na hřbetě, hlavě a tlapkách, zatímco krk, slabiny a chvosty jsou bílé. K perským kočkám s tippingem patří i činčila. Její spodní část těla by měla bít čistě bílá a konečky srsti na zádech, hlavě, uších a na ocase, by měly mít černý tipping. Rovnoměrně rozdělený tipping propůjčuje činčile její charakteristický stříbřitě lesklý vzhled. Velmi výrazné jsou také její smaragdové nebo modrozelené oči.

Dvoubarevné perské kočky

U dvoubarevných perských koček (bicolour) smí být maximálně dvě třetiny srsti barevné a maximálně polovina bílá. Skvrny musí být pravidelně rozděleny i po tváři a oči musí být oranžové nebo měděné. Zvláště krásnou variantou je želvovinová perská kočka. Její kožich se skládá z větších, výrazně od sebe oddělených skvrn v černých a červených tónech, popřípadě modré a krémové kombinované s bílou.

Perská kočka s tabby kresbou

Nakonec existují u perských koček také ty, které se vyznačují tzv. tabby kresbou. Kresba srsti všech mourovatých perských koček musí být vzájemně jasně ohraničená a na čele by měla znázorňovat písmeno „M“. Kolem krku a hrudi mají mít mourovaté perské kočky pokud možno několik uzavřených „náhrdelníků“ a na nohou „náramky“.

Srst

Jedno mají všechny perské kočky společné - kvalitní srst, která je krásná, hustá, dlouhá, hedvábně měkká s dekorativním „límcem“ kolem krku, který pokrývá jejich lopatky a sahá až k předním končetinám. Aby srst zůstala stále krásná a nezplstnatěla, musí být chovatelem tohoto plemene každodenně pečlivě učesána a vykartáčována. Měla by lehce odstávat od těla a být vždy v pohybu.

Velikost a stavba těla

Svou kulatou a masivní hlavou, kulatýma očima, malýma a mírně zakulacenýma ušima a také krátkým, širokým nosem, velkou až středně velkou tělesnou konstitucí, nepříliš dlouhýma, silnými končetinami, velkými, kulatými tlapkami a svým krátkým, hustým ocasem působí všechny perské kočky majestátným dojmem.

Povaha a péče

Vznešená je i povaha perských koček: jsou sebevědomé, klidné, urážlivé a nevtíravé. Perská kočka je ideální kočkou do bytu, ale není vyloženým mazlíčkem.

Jednu skutečnost je třeba předem zohlednit: chov perských koček není snadnou záležitostí. Péči o svou dlouhou srst jsou odkázány na člověka. Alternativu proto tvoří krátkosrsté perské kočky, nazývané exotic shorthair, které se od svých dlouhosrstých příbuzných liší pouze krátkou srstí.

Problémy chovu

Problematický je v chovu perských koček příliš malý nos se silným zalomením, který sice vypadá na první pohled komicky, ale může vést k poškození zdraví. Zúžením nazolakrimálního kanálu lehce dochází k chronickým potížím s dýcháním. I velké kulaté oči jsou sice hezké, ale velmi choulostivé k nejrůznějším vnějším vlivům.

Perská kočkaNázvy ve světě

Anglicky: Persian, Německy: Perserkatze, Holandsky: Pers

Foto: http://lahore.olx.com.pk

Komentáře ke zvířeti

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.