Jak se vám venčí?

No tak já jdu vzbudit psy a jdeme teda na tu zahradu…myslím, že tříhodinový polední klid stačí…takže Máťa bude pomáhat a Gina nás bude hlídat…😎

Zrzavci:

Bylo ftipný, jak tam stáli sežrazený, jak koně na úvazu a rvali do sebe tu čerstvou zelenou travěnku.

No jo, je to banda pošahanců. Včera jsme si chvíli sedli na naši novou lavičku na dvorečku  a pět vteřin nebyl klid, furt po nás lezli na střídačku jak papouši! 

Já když to tak vidím, u nás je to úplně stejný. A jak jsem psala někde dřív, že fena mně tu trávu žere i s kořeny, tak budu muset místy asi vyset novej trávník, prostě mám tam holý fleky a vyčůraný nejsou, ty mám zase jinde.

Mladej se do trávy (čím vyšší, tím lepší) vždycky rozvalí  a spásá z lehu 😀

Taky mam pocit, ze mam spis nez psy doma ovce 😀

Tak jsme byli na večerní prochajdě…teda prochajdě..vzhledem k tomu, že teplota venku je nad provozní teplotou Giny, tak jsme to obešli jen kolem “komína”…ale…jdeme a potkali jsme pár s nějakým stafordem či co to bylo…takovej ještě mlaďoch, takže ne agresivní, ale ve stylu “hele psi…já chci za nima, já chci za nima…” ..pár s ním teda přešel na protější chodník a i tam dělal pes dost divadýlko…my s Ginou jsme ovšem prošly ve stylu “nevidím psa, neslyším psa”…trochu nám to kazil Mates, protože sice šel v povelu u nohy, ale on když vidí psa, tak si pokňourává, ale dobrý…takže to vybudilo moje sebevědomí na max a jdeme v tomto rozpoložení kolem parku s dětskými hřišti, kde bylo plno dětí a rodičů…abych vás uvedla do situace…je ten park, který je oplocený plotem z pletiva, pak chodník, silnice a široký travnatý pás, po kterém jsme šli my.

Pak si nás všimnul nějakej tatínek a volal na synáčka, ať se jde kouknout na toho velkýho bílýho pejska (no je to tak, vedle obrovské bílé pyrenejky naprosto bledne atraktivní vzhled berňáka)..no za chvíli už na nás čučeli skorem všichni…

No nebudu kecat, to člověku taky pohladká sebevědomí…psi šli na povolených vodítkách a já koriguju délku vodítka tak, že ohnu ruku v lokti směrem nahoru, jako když si nesete kabelčičku…aby se mi psi nezamotali a jdeme…my s Ginou jako dvě modelíny…sice plus size XXL modelky, ale pořád modelky a nejvíc hustý borky ever, jakože “no a co, na obdivné výkřiky jsme zvyklé”…tak se nesu jak hrdá pávice, nosánek nahoru a pak to přišlo…jak mám ten nosánek nahoru, tak úplně nesleduju situaci přímo přede mnou a tak jsem si nevšimla, že Gina, co šla přede mnou se najednou zastavila něco si očuchat…no tak jsem se přes ní málem přerazila…to byl první hřebíček do té dokonalosti a završil to Mates…tady bych použila citát z jednoho filmu “Matýsek se posral”…no tak jasně, jsme slušnej pejskař, takže vytáhnu pytlík a seberu hovňajs, což je samo domo správně, ale nějak to nezapadá do toho modelkovství a to obzvlášť, když si místo tý kabelčičky nesu hovno aneb jak mi vesmír ukázal, že taková marnivost musí být po zásluze potrestána….

Taky jsme měli hezký večerní venčení, potkali jsme se s 4měsíční slečinkou kokra a bělouš řádil, jak zamlada. Kokřička se vznášela, jako víla a bělouš malinko nestíhal dobíhat. No laškovali krásně a pak, vylítaní, šli už v civilizaci způsobně ❤️ doufám, že se s paní a kokřičkou ještě někdy potkáme 👍

Tak to je super, že si to kluk tak užil…👍

V té souvislosti si uvědomuju, že jsem kokršpaněla u nás neviděla hodně dlouho…

K té důstojnosti. Jako ne že bych měla nějaká přehnaná očekávání od sotva pětiměsíčního potrhla, ale o nějakou štábní kultůru se snažím. No a jak se udělalo teplo, tak mě to přimělo vytáhnout kraťasy. A lem nohavic mladýmu pánovi končí přesně u čumáku. Nebudu počítat, kolikrát jsme si dneska vysvětlovali, že nohavice se neloví a panička není sob. 😀

No hlavně lítali v zahrádkářské kolonii, tak jsme je nemuseli omezovat. Vyřádil se a teď je přišpendlený k pelíšku a usíná. I já si to užila, bylo to hezké kino 😃

😂… umím si to živě představit.

Na druhou stranu… jednou ze štěňat… těch trotlíků, trdýlek a rozjařených psích díťat … vyrostou ve většině případů vychovaní a více či méně důstojní dospěláci a pak na každou takovou lumpárničku člověk rád vzpomíná. Naopak bych řekla, že právě na ty lumpárny a “zlobení”.

Mám doma pana dokonalého, který byl i vzorným štěňátkem, což v tu chvíli je super a bezva a hurá a juchů, ale tím pádem nemám žádné takové vzpomínky, nemám žádné “veselé historky z natáčení” a vlastně si jeho štěnítkovství tím pádem skoro vůbec nepamatuju. Vlastně jediné, co můžu říct, že to bylo velmi hodné a milé a poslušné štěňátko z jehož výchovou jsem neměla žádnou práci a že mi vždycky tak nějak padla brada, když jsem plácla nějaký povel a on ho provedl, přestože jsem ho to před tím neučila. A to samé v pubertě… pouze 3x nepřišel na první dobrou, ale až na druhou resp. na třetí a pak ještě jednou, když vystartoval za srnou, co nám přeběhla přes cestu zrovna ve chvíli, kdy jsem nedávala pozor a myslela jsem si, že pes je v čudu… ale nebyl, zůstal stát za křovím přesně tam kam zaběhl ve chvíli, kdy jsem na něj zavolala. Vlastně je to nespravedlivý… o Gině, se kterou jsem si užila pubertální očistec bych mohla napsat romány a o mém zlaťoučkém hodňoučkém berňuškovi nic.

Takže býti loveným sobem je z mého pohledu super.😎

Musím vyfotit, jak vypadá moje venčící ledvinka.  Tu už od odchodu do věčných lovišť dělí sofistikovaný systém sichrhajcek. 😂 A tuhle jsem se o mladýho v nestřežený chvíli přerazila tak šikovně, že jsem letěla i s batoletem na zádech. Dítě vysmátý, já sedřený kolena a haksnu jsem tak tejden cejtila. Tak říkám mladýmu, že je mamlas a že jestli si o něj zlámu oudy, nebude ho mít kdo venčit. Což teda není pravda. Muž by ho vyvenčil. Ale nechá sebou trochu vorat a mladej je pak vždycky krapet rozcabenej.   😆 

Tak k tomuhle musím něco napsat i já. Jojo paní máte naprostou pravdu👍.

My měly jednu ovčandu (manželova píchá) pak tři Bišonky a teď dva Rusáky. Ovčanda ta se cvičila na pohled, co vydělá v očích svého panička to předvedla. No a Bišonci od štěněte to samé co jsi popisovala nehráli si, nechodili na vodítkách, poslechly na první povel, pak jim přibyl Rusák Gigoušek a nuda pokračovala. Když odešel poslední Bišonek Batynek byla volba dalšího pejska a že půjdeme zase do Rusáka. Už jen to, že jsem vždy říkala, že nikdy nechci čérneho psa, že nevidím jeho oči. No a co mám? Černeho pošuka. Když bylo jasné, že bude Chuli tak jsem se v skrytu duše modlila ať mám takové to opravdové štěňátko se všema radostmi a mám ho, teprve teď vím co je štěně s ADHD a teprve teď si někdo u nás hraje a dokonce neustále nosí hračky. No prostě mám to co jsem chtěla, ale PŠT bude ještě jedno štěně, jsem se rozhodla. A tentokrát bíle ( no jen aby to nedopadlo zase s tou barvou na opak😂, nevadí bude moje).

A co bude Tvůj nový běloušek za rasu, Dájo? To je dobře, že Chuli bude mít malého souputníka 👏❤️

U nás je posledních pár dní jak v “prádelně”. Přijde bouřka, slejvaro, ale hned v zápětí vyleze sluníčko a to je pak žůžo venčit. Včera měl snahu trochu foukat větřík jinak se nepohne ni lístek. Děláme kratší vycházky (kolem 3 km), páč Bambule tohle počasí prostě nedává. 

No chtěla bych Maltezáka a nebo Čivav ku, ale bílá ( no nevím, nevím😀).

Jojo pro Chulika další parťák jen do toho dotlačit nenápadně manžela páč stále tvrdí, že má jen dvě ruce na hlazení.

Jak byly ty květnový svátky, tak se u nás cestou za polosourozenci stavovala chovatelka s mladýho ségrou, kterou si nechala. Mladej celou dobu na ségru ječel jak protrženej, že jsme skoro neslyšely vlastní myšlenky, a chovatelka jen suše konstatovala, že má ADHD mozek. Já říkám, že uťápnutej “mouchy sežerte mě” moula by byl v tý naší pošahaný famílii chudák. Že takhle zapadne. 😆 Co dělají s nejmladším potomkem, to je vždycky prča. Úplný sumo zápasy. (A já teda trnu, aby si mladickou neopatrností neublížili, zatímco batole i pes jsou vychechtaný až na půdu) Teď už jsou aspoň zhruba stejná váhová kategorie.😅

Jinak postupně prodlužuju ranní a večerní vycházku. Experimentálně jsem si sice ověřila, že na jeden zátah úplně v pohodě ujde i těch 8-9 km, co tu máme nejdelší okruh, ale intenzivně přezubuje (aktuálně vypadá jak pizizub děsně vtipně) a ještě intezivněji roste všemi směry, tak to zas nepřeháním. I tak toho nachodíme docela dost si myslím. Jen odpoledne chodíme míň. To je vedro i mně, natož mladýmu s černým kožichem. To si obejdeme základní okruh na vyhlídku a dom a máme dost. Bychom zas někdy mohli k řece, zkusit jestli bude plavat, když půjdu taky. Už je koupací počasí.  

Nám se teď venčí úplně na nic. 

Já jsem nemocná a umírám jen po vyjití schodů a pejsek jak bere antibiotika, tak absolutně vůbec nemám přehled o tom, kolik je moc, kolik je málo, kolik je akorát. 

Některý den vypadá, jako že ho hodinová chůze venku na vodítku pomalu zabije a prospí zbytek dne, další den vypadá, jako že to rozhodně nebylo dost a že má energie na rozdávání a rozhodně se nudí a je opruz odpočívat…

Teď teda máme oba velmi klidový režim a půlku venčení obstará přítel. Jinak zatím to vypadá že je vše ok, nebývá mu špatně, vypadá, že ho nic nebolí, bobky v pohodě, nezvrací, nežere venku trávu, většinou by běhal a hrál si…teď ty dusna jsou ale dost zrádný. 

Polobrašulka mu odjel na dovču, a já teď akční nejsem vůbec, takže prý pruda…a ještě v tom horku. O víkendu jsme byli u vody, tak to se mu líbilo, jen já mám strach, aby toho zase nevypil hodně a neudělalo mu to v procesu léčení zle. 

Jo a taky je pruda, že na procházkách nedostává pamlsky, jak byl pán zvyklý…dietní granulí ho možná tak urazím 😀…jinak je ale hodnej. Dávám mu doma alespoň některé porce do hraček a lízacích podložek, ať se taky zabaví.

Až nebudu umírat já, budeme chodit hezky ráno do práce pěšky, už je na to ráno hezky na mikču a světlo. Po práci to stejně moc na procházkování za chvilku nebude, takže pak asi až zase večer. Netěším se na vedra.

To je celý na pytel, koukám. Ale je tam i pozitivno! Je fajn, že Jackovi se to zažívání srovnává. Kombinace ATB a vedra je blbá /vlastně jakákoliv nemoc a veda je blbý/. Tak to přežijte v duševním zdraví.  Já teď jen nevím - ty ATB a koupání, jak to je  psů. Mám pocit, že člověk s ATB by se měl určitých věcí vyvarovat /sluníčko, tělesná námaha, koupání a tak/ , jak na to nahlíží veti u psů?

On neplave, max se namočí po bříško, ale rád ve vodě skotačí. On je celkově dost akční a jak je mu dobře tak teda odpočívat doma nic moc 🙂…Třetí den už pochoduje a chce nějakou akci, ale zase odhadnout to a nepřehnat to, to je pro mě oříšek…