Klíďo to sem hoďte, ať se pobaví i ostatní. Je to teda pravda z doby, kdy jsme se nastěhovali do Domečku, takže je to tam takový syrový /ale moc ráda na tu dobu, kdy jsme tu začínali vzpomínám/, ale to myslím nikomu vadit nebude a pobaví se určitě.
Se souhlasem 💃
🤣 dík moc Vahine, právě jsme se tady tomu smáli s kolegou 😀 . Škoda, že tohle nejde dát do kalendářa 😀
🤣 Tomu se člověk dokáže smát pořád.
U nás dnes celý den prší a v práci nám konečně začali topit. 😊
🤣 Tomu se člověk dokáže smát pořád.
že jo? Já teda ne, proto, že jsem to točila, ale prostě je to božská situace, ta dramatická odmlka, než ty dveře buchnou . On tyhle věci umí geniálně - sice ne vědomě, ale geniálně ano - vytvořit. To jako náš jeden anduláček, který uměl dokonale hovořit a načasovávat - byl třeba s klecí venku na větvi, dole pod ním máma plela záhon a on pravil:
“To je ale prdééééél!” A byla 😀 všichni, co jsme tam byli, jsme lehli. Máteř hubou do zeminy 😀 😀
Tady je teď bezdeštivo, gratuluju k zapnutí topení. My doma už taky lehce zavlažili. Spíš proto, aby člověk ráno nelezl do zimy, to mi va. Jinak se prostě člověk oblíkne, ale ráno? Brr. Dům ještě není zateplený, takže ta podsklepená část, je výrazně chladnější, než ta část, kde máme pec a není to podsklepený.
Sousedi na statku si pořídili kocourky. Prvně s námi vyšli na procházku v pondělí. Černobílý se ještě na statku stačil vyráchat v rybníčku u koní, asi si myslel, že žabinec je pevná půda. Zrzavobílý čuměl jak puk na místo, kde mu bráška zmizel, i když ten byl už dávno venku.
Když s námi pokračovali dál, vrátila jsem se. Dneska s námi vyšel jen jeden kocourek a už jsem se na vrácení vykašlala. Tak s námi uťapkal celou procházku. Radši jsem šla jen krátký okruh.
Bonnie by si s nimi hrála, ale na výzvy k honění zatím nereagují. A když je v ráži, je na ně moc hrr. Ale asi si to sedne, až se otrkají, v pondělí se potkali prvně.
Zrzavobílý vypadá jako můj Kubík.
efe:Já včera konečně se smečkou v lese, aaaach, byli jsme všichni happy 😍
👍
My měli včera kontrolu, hodnoty v normě, prý je zdravý a už může skotačit zase jak chce. Tak jsme si včera dali 2h procházku přes louky. Už mu to chybělo, tryskal v kolečkách jak blázen, pohráli jsme si s hračkou a nechala jsem ho pobíhat a čuchat. Nikde nikdo nebyl, protože mrholilo. Doma spokojeně usnul.
Mně teda klidový režim teď docela vyhovoval, taky na nás sedl nějaký bacil.
Dneska má po týdnu rande s polobráškou, to bude radosti, jako by se neviděli roky 😀…
My měli včera kontrolu, hodnoty v normě, prý je zdravý a už může skotačit zase jak chce. Tak jsme si včera dali 2h procházku přes louky. Už mu to chybělo, tryskal v kolečkách jak blázen, pohráli jsme si s hračkou a nechala jsem ho pobíhat a čuchat. Nikde nikdo nebyl, protože mrholilo. Doma spokojeně usnul.
No ale to je krása, to je krása. Věřím, že Vám se pak taky spokojeně spalo.
U nás to odbourání očmuchávání a konzumace loužiček taky zabralo a konečným vyřešením byla operace Tali, kdy se mi skutečně potvrdila tichá domněnka, že ta bulka, kterou jsem pak objevila, byla tím spouštěčem jeho šílenýho a nesmyslnýho chování. To teď ustalo a můj dědoušek už je taky zase potrhlej.
Tak dnes už jsem konečně venčila, nepršelo a i sluníčko vykouklo. Včera jsem vytáhla králíka z mrazáku na cvičení, hujer radostí běhal kolečka na louce, ale s Cherry bude ještě trochu práce, ušáka už dlouho nenosila. S Julinkou jsem až po šesté byla zvlášť sama, to už mně byla docela zima. Zítra by mělo být o stupeň víc, jen teda na víkend hlásí zase nějakou vichřici. To abychom zase všechno uklidili, aby to nelítalo po zahradě, jak minule, to se mně i dřevěná lavička převrátila.
Nevím, zda už jsem to tu psala, ale tuhle jsem šla s Malinou a slyšela výstřely. Jdu dál a zhruba za čtvrt hodiny potkáme ohaře, který nadšeně uvítal Malinu a zmizel zas někde v lese a jedeme dál a za další čtvrt hodinu cesty vidím stát na cestě myslivce, flintu přes rameno a hleděl zamyšleně na rybník a když jsme šli kolem něj, tak prý jestli náhodou neumí Malina sportovat, když jsem mu řekla, že moc ne. Tak posmutněl, že je to škoda. Tak jsem si říkala, že jestli ten ohař byl jeho, tak běžel dost na druhou stranu a vůbec nevypadalo, že se chystá něco sportovat 🤣. Přitom ten pes měl šedivou tlamu, tak jestli třeba cestou nezapomněl, kam běží 🤭.
Aportovat místo sportovat, nevšimla jsem si, že T9 ouřadovala
Pár dní se o mě pokouší nějaký divný moribundus. Moje tělo se nemůže rozhodnout jestli teda budu nemocná nebo ne. A tak mi je občas nanic a z toho mám energie a síly na rozdávání. Včera odpo mě teda chytla svalovice a tak si říkám, že s Bambulí vyjdu jen k prvnímu remízku za městem. To je cca kilometr a prdím na celé vycházkováni. No u remízku říkám, je tak hezky, svítí sluníčko půjdeme ještě nahoru k božímu mukám. A u božích muk zase hodně foukalo tak říkám té mojí Bambuli, že sejdeme dolů pod kopec, kde určitě nebude foukat. Zkrátíme to, bylo z toho velmi příjemných sedm kilometrů🙃. Jinak jsme potkali jednu paní a pána s bílým buldočkem. To vám byl cirkus, protože pes vypadal, že mu z Bambů praskne cévka a největší gól tomu nasadil pán, když si ještě za ním lehl do trávy, aby toho šílence udržel. No Bambule opět nezklamala, proplula kolem uvztekance na prověšeném vodítku s grácií anglické královny. Ani za pohled ji nestál. Já tu moji holkou tak miluju😀.
Tak já si vždycky dělám srandu, že kdyby Gina opravdu chtěla, tak mě odtáhne kamkoliv, ale že bych za žádných okolností nepustila její vodítko, i kdybych měla být jen zátěž v poloze ležícího střelce… a někdo si takhle lehne dobrovolně, aby udržel buldočka, no tak to je hodně smutný.
Bambulka je šikovná…. je to dáma.👍
Já, protože jsem zažila s Ginou ten několika měsíční horor, co se týká reakce na psy a cokoliv neobvyklého a podezřelého, tak si tyhle situace dost užívám, když projdu s Ginou kolem takovýho psa… a upřímně, i když jsem skromná a dokážu se vžít do kůže majitele vyvádějícího psa, tak v tu chvíli jsem nafrněná až na půdu a kynologickej bůh je moje druhý jméno… bohužel trochu nám to kazí Máťa, kterej teda alespoň kňourá…
V takových situacích mi majitel běsnícího menšího až malého psa říká, že mám štěstí, že moji psi netahají a já odpovídám, že to si vůbec nemůžu dovolit, aby tahali, že v jedný ruce vedu cca 120 kilo a že by mě odtáhli kam by chtěli.
……Včera odpo mě teda chytla svalovice a tak si říkám, že s Bambulí vyjdu jen k prvnímu remízku za městem. To je cca kilometr a prdím na celé vycházkováni. No u remízku říkám, je tak hezky, svítí sluníčko půjdeme ještě nahoru k božímu mukám. A u božích muk zase hodně foukalo tak říkám té mojí Bambuli, že sejdeme dolů pod kopec, kde určitě nebude foukat…..
🤣
Jsem moc ráda, že touto chorobou, která způsobuje velmi pozdní návraty domů v momentě, kdy to není žádoucí, že tím netrpím jen já. Pokaždý, když vyrážím ven, jen kolen komína, tak ten komín ztratím. Včera jsem šla s ohaříkama taky jen za humna. A dlouho to tak vypadalo, protože se pustili do průzkumu louky a hráli si na sčítací komisaře. A já si mohla jen tak stát a unešeně zevlovat po okolí. No a šli jsme domů? No jo šli, ale až poté, co jsme zašli výrazně dál, než je humno a šli si natrhat panenský jablíčka od starý jabloně, který říkám babi.
Takhle jsem před časem o víkendu ráno zjistila, že mám horečku, a následovala kraťoučká úvaha: “Procházka se psem v chladném vzduchu mi přece prospěje”. A šla jsem ho vynenčit. Pravda, cestou už mi to jako tak skvělý nápad nepřišlo… Ale tak on by musel jinak čekat ještě hodinu nebo dvě, než vstane páníček… 😀
Tak to mám vždycky, když jsem nemocná… doma mi nepřijde, že to je až tak špatné, ale po tom kiláku už venku umírám, nedejbože do kopce 😀. Takže se nakonec otočím a odplazím zase domů.
Ale když jsem nemocná, tak má Jack povoleno se semnou válet v křesle nebo na gauči v peřině (do postele nechodí), takže mu to vlastně zase tolik nevadí a užívá si to privilegium 😀
Jj. Taky se občas stane, že jdu s Malinou jen kousek a pak jdu a řeknu si, že támhle tudy je to pěkná cesta, že si to trochu natáhnu, pak “ a hele touhle cestičkou jsem ještě nešla a tím by se to zas tak nemuselo protáhnout” no jenže pak zjistím, že to vede někam, co se buď musí dlouze obejít a nebo jít stejnou cestou zpátky, což teda v žádným případě nepůjdu tou stejnou cestou domů že …. když se ta krátká procházka protáhne jen na tři hodiny, tak to dopadlo ještě dobře 😀.
Ale tak on by musel jinak čekat ještě hodinu nebo dvě, než vstane páníček
to jest silný argument! 😀 no a přitížilo se Vám, nebo bylo líp - aspoń na duši teda.?
