Jak se vám venčí?

Já z auta nebo do auta nezdravím nikoho, protože jsem taky jednak slepá a druhak si hledím cesty a do aut fakt nekoukám. Maximálně jen když vyjíždím od baráku, tak to snad a ještě jen sousedy, aby neřekli, že nezdravím. 😀

…dlouhou dobu jsem byla přemlouvána k RO rely obedience a v nějakém chvilkovém pominuti smyslů jsem oslovila jednu holčinu k trénování a už to jelo…ale tak říkám si, že je to docela dobrý trénink na mou dohasínající paměť….

…to tedy…no a ještě mám jednu věc, protože nevidím ani na blízko, tak už jsem párkrát vlezla do obdobného auta, co mně mělo vyzvednout, naštěstí pokaždé v něm ale seděl příjemný řidič, co se jenom zasmál…

tak už jsem párkrát vlezla do obdobného auta,

já už jsem i kradla 😀 Nechápu, jak se mi to podařilo, ale naším klíčem jsem cvakla cizí auto 😀

😀

Tak to jsem ráda, že nejsem v “poznávání” lidí rarita. 

Mně stačí, když potkám někoho z práce mimo práci. U některých mi to nesepne. Horší je to u žen, hlavně když si změní účes a tak. 

A poznávání na fotkách. Dokonce jsem se přistihla, že na některých novějších fotkách si nejsem jistá ani ségrou, vídáme se málo. Potřebuju k obličeji vidět i chůzi a gesta, abych si dotyčného (možná) spojila. Naštěstí ségru poznám, když ji vidím v reálu. To by scházelo, abych při osobním setkání nepoznala ani ji 😀

Nástup do cizího auta, zdravení “pro jistotu” atd. taky znám.

Mně se hodně stává, že nepoznávám lidi z bývalého bydliště. Před 21 lety jsme asi 16 let bydleli v městečku v paneláku cca 10 km odtud, nikdy se mně tam nelíbilo. A když občas někde tady potkám někoho odtamtud, tak je mně povědomý, i mně dojde, že ho asi znám z bývalýho bydliště, ale kdo to přesně je a jméno si absolutně nevybavím.

No teď …ohledně toho poznávání lidí na fotkách….jsem si vzpomněla před xy lety jsem jeden čas dělala i v herně za barem ranní šichty….no a přišli tam policajti a ukazují mi fotku chlapa, jestli u nás v herně nebyl…kouknu na fotku a říkám, že na mých šichtách určitě ne…takove provoz tam od rána do odpoledne fakt nebyl a většinou štamgasti, abych si nepamatovala jakýhokoliv člověka…no prej podívejte se ještě jednou…já suverénně odpovídám “ne, toho chlapa jsem v životě neviděla”…a jaká je pointa? Kluci policajtský si ze mě udělali legraci a na tý fotce byl jeden z nich, takže stál celou dobu přede mnou.

To mě přivádí k tomu, že doufám, že se nikdy nestanu svědkem nějaké nepravosti a nebudou po mně chtít popis pachatele…nedejbože sestavit identikit…když na to koukám v nějakým seriálu v televizi, tak si říkám, že tohle reálně nikdo nemůže dát dohromady a ani nechci pomyslet na to, že bych měla naživo někoho identifikovat…prostě pokud by to záviselo na mně, tak by byl vrah propuštěn, tedy pokud by neměl něco výrazného na ksichtě…jizvu, óbr bradavice, tetování, co by mi nějak utkvělo v paměti…pokud by byl “tuctový” tak bych to nedala…