Třetí víčko

Ještě k tomu školství. Jen jako nezávislý pozorovatel, co se setkává s těma, co vystudovali nějakou tu vysokou a jejich úrovní…katastrofa👎Lékařka co neví základní věci o fungování těla, JUDr. co není schopný napsat kloudnou větu🤔Před 30lety jsme byli v Tunisu a s místním autobusákem jsme se bavili o tom, jak to tam funguje, protože o světě jsme pár let po revoluci ještě nevěděli nic. Řekl nám, že se to tam tlačilo k tomu, aby všichni měli vysoké školy. Teď je mají a pracovat nechce nikdo, mají přece tu vysokou, tak musí být přinejmenším ředitelé čehokoliv. A celá ekonomika se jim tam sype. Pokud vládnoucí garnitura(ať už kterákoliv) nepřestane cpát peníze do školství bezmyšlenkovitě, vykládat o tom, jak je důležité hlavně podporovat vysoké školství a dopadá to tak, že je vysokých škol jak máku a vycházejí odtud tupci, tak dopadneme stejně. Tedy už dopadáme, pracovat se nikomu nechce. A ono prostě jen stačí, zajímat se o to, jak to funguje jinde. Já mám pocit, že to, že my to přece vymyslíme nejlíp, je jedna z typických českých vlastností👎

Inkluzi…nechápu. Pokud mám dítě se speciálními požadavky, nezvládá se učit jak ostatní děti, tak prostě patří do speciální školy. Třeba taky máme paralympiádu. Hroutí se někdo z toho, že se postiženému nepomáhá, aby mohl soutěžit na normální olympiádě?

No přesně, kvůli fotkám. Tak jako pořizovala jsem ho na dovolenou a jo, z té mám hromadu pěkných fotek, nemůžu říct křivého slova, tam jsem vůbec svůj telefon netahala. Ale tady ho mám položený doma na stole, takže… moc toho nenafotím. Fotím v případě potřeby pořád tou kalkulačkou.

Fuj, jsem si vybavila, jak mě v první  a druhé třídě motivovali k vzdělávání vůbec… Ještě že jsem pak někdy brala rozum! A taky dobře, že mě z té školy máti pěkně v páté třídě vytáhla. Absolvovat tu instituci celou, tak teď bych byla ráda, kdyby mě nechali aspoň markovat zboží…

Já si v metru četla… knihy. 😀

Ad vysoké školství, to jsem tuhle dělala oponenturu na závěrečnou práci (tuším bakalářskou?) na nějaké umělecké škole, a to děvče okopírovalo z jakési knihy celé stati, ještě do nich přidala hrubky, její autorské texty byly snáška náhodných vět, sem tam byla nějaká věta neukončená nebo byly spojené dva úseky vět, které k sobě evidentně nepatřily… Citace literatury neujednocené, citováno chybně (třeba citovala webové stránky našeho ústavu a pod to uvedla, že autorem jsem já, to jsem se musela smát), některé zdroje úplně chyběly. S tímhle bych ji vrátila od maturity. Za skvělou a samostatnou praktickou část jsem jí zvedla známku aspoň na tři minus, aby teda vyloženě nepropadla…

No nicméně komisi se její práce mimořádně líbila, obhajoba zrovna tak, takže ti jí dali za jedna (jakože cože, já to do toho posudku napsala, že toho půlku opsala…), výsledek je dvojka.

Ještě na mě může být třeba naštvaná, že jí utekl červený diplom (nevím, jak byl hodnocen zbytek výsledků studia…)!

Tak i takové kvalitní pracovníky bude stát mít v produktivním věku, až já budu v důchodovém věku. Pecička.

..jó tam jsem přečetla a ještě přečtu něco knížek…

Inkluzi jsem vůbec nepochopila…jakože proč?  

Pořád si myslím, že by byly lepší speciální šloly nebo pro ty, co třeba zvládají, ale je potřeba větší individuální přístup a třeba pomalejší tempo, tak raději nějakou speciální třídu, kde bude znatelně méně dětiček. A třeba i teda nějaký ten asistent….

ADHD …za mých školních let žádné ADHD nebylo…nebo možná bylo, ale takové dítě se označovalo jako neposedné, zlobivé a kupodivu i takové děti to zvládly bez toho, aby se musely protahovat a nebo dřepovat.

Někde jsem četla, že snad i domácí úkoly děti stresují a že by se neměly dávat. Jo jasně, domácí úkoly jsou vopruz, tak určitě jako školák bych hlasovala pro to, že by být neměly….ale…některým dětem nestačí jen učit se ve škole, je potřeba aby se připravovaly, učily, procvičily se ještě i doma a nějaký ten domácí úkol je k tomu alespoň v nějakém minimálním rozsahu donutil.

Prý je jiná doba, prý je pro děti těžká, ale přijde mi, že místo toho, abychom se zamýšleli nad tím, jak udělat z dětí větší “tvrďáky”, aby to zvládaly, tak se jim furt snažíme ten život…v tomhle případě ten školní život, to vzdělávání ulehčit…tak jim nebudeme dávat známky, jen slovní hodnocení, protože známky stresují, tak jim nebudeme dávat úkoly, protože úkoly stresují a za chvíli ani nebudeme zkoušet a psát písemky, protože to stresuje.

Jasně, asi je to pořád pohled člověka, který školu odchodil za komančů a to se s námi moc nesrali…ale zase mi nepřišlo, že by to byl nějakej óbr stres, tak jak je možný, že dneska to ty děti nedávaj…a teda jaké nám rostou generace…resp. jak se s tím životem poperou, když ve škole se k nim budeme chovat jako ke křehkým květinkám a pak narazí na tvrdou realitu života…

Poté, co jsem měla možnost vyslechnout si (asi před dvěma týdny) mistra odborného výcviku na lokálním učilišti pro automechaniky, jsem nevěděla jestli se mám smát, brečet nebo zvracet…Mají totiž jako učitelé manuál, jak se k učňům chovat?! WTF?Jakože nesmí idiotovi, co dělá podruhé druhý ročník říct, že je prostě lempl línej, a k ničemu, a ať jde radši na zedníka, že ten je jen na dva roky, tak to možná dá. Musí mu říct: “No dneska se ti to Honzíku moc nepovedlo, uvidíš, že zítra to bude lepší!” Jakože cože? Já si napřed myslela, že si ze mě utahuje, a pak ho poslouchala dál a dělalo se mi vážně nevolno. Patnáctiletej fracek, a kluk k tomu, potřebuje jen dlouhej bič a malej dvůr, tže tohle je co?OMG? 

V devadesátkách jsem chodila na ZŠ, měli jsme dost krutýho matikáře a fyzikáře v jedné osobě. Taky mi řekl, že ze mě nikdy nic nebude, stejně jako mnohým dalším spolužákům, zvlášť po jednom klukovi se hodně vozil. No vzhledem k tomu, že ten “kluk” má teď vlastní autoservis a já dvě VŠ a stabilní práci, tak jsme zas asi tak tupý nebyli a ani se z toho nehroutili a nekončili na psychině. A že nám tenhle kantor fakt nandával. Všem bez rozdílu. Tělocvikářka zcela bez skurpulí řekla spolužačce, že je tlustá jako bečka a že s touhle prdelí tu hrazdu nikdy nedá. A co jako? Nic! Hrazdu dala, a žije dál, a je nyní velmi štíhlá. A úplně normální, taky žádná psychiatrie, překvapivě…

Když to tu čtu, vidím, že ten chlápek, co jsem s ním klábosila, měl pravdu, to co napsala Buggyra je šílený. 99% učitelů ze socíku a raných devádestátek by dnes zavřeli do krimu nebo do blázince. Se nedivím, že tuhle práci nechce nikdo dělat!

A taky mě přestává překvapovat, že když se ke mě a k mým koním o prázdninách snažila vetřít nějaká děcka, protože jéé koníček a jéé prázdniny, a já je hnala svinským krokem pryč, protože tohle je ta poslední věc na světě, o kterou bych stála, některý se pomalu rozbulely, když jsem ně zařvala pěkně od plic. Ony na to asi nejsou zvyklé nebo co? Po*erové…

a pak narazí na tvrdou realitu života…

A někteří ne… znám několik mladých lidí, kteří si prostě tvrdou realitu života nepřipouštějí. Jako chápou, že by měli mít práci nebo být na pracáku, aby jakože nepřišel exekutor a měli na cigára, ale že by si dělali hlavu ještě s něčím jiným, jako třeba náplní volného času, přebíráním odpovědnosti za cokoli, to ne. Jejich rodiče šoupli staříky do útulku, takže oni se o rodiče taky nepostarají, protože od toho je tu přece někdo jiný… zvířata nemají, protože to by bylo moc starostí. Občas má někdo z nich omylem děti, no, tak statisticky vzato, pár jich do toho spadne, ale že by z toho byli nějak nadšení… Když to  začne být vážné a vypadá to, že po nich nějaká instituce ohledně těch dětí bude něco chtít, tatínci se zpravidla z života “rodiny” vypaří, a matka zůstane s dítětem sama. Zase celkem dobrá antikoncepce, druhé si už zpravidla nepořídí…. A takhle proplují tihle lidé krásně životem, úplně hladce. Není to úžasné?

Vsadím se, že kdyby stačilo jednoduché “nechoď k těm koním blíž, nesahej na ně, tohle není kontaktní zoo, nelez do ohrady, nesahej na to zavírání…”, tak by na ně Saga neřvala.

Když mně někdo bez dovolení přes ceduli “zákaz vstupu” vleze do ohrady, a to může být klidně dospělý, tak hurikán Katrina je proti mně letní vánek.

Taky z jednoho mladíka blahé paměti vypadlo moudro, že si přeje být velitelem profesionálních hasičů, a na to teda potřebuje vysokou školu, tak že si maturitu zaplatí, že v Pardubicích se účtuje za jeden předmět čtyři tisíce. A pak že půjde s touhle koupenou maturitou na vysokou školu obrany nebo báňskou nebo na které se to tenkrát to požárko dalo vystudovat. A já jsem na něj koukala s ústy vyvrácenými z pantů, protože o tom hovořil smrtelně vážně. Za rok zbouchnul nějakou slečnu a z “plánů” sešlo, za dva roky už s ní zase nebyl, dál jsem ztratila kontakt, chválabohu.

Pro Orionku - komentář od Buggyry vystihuje vše, co jsem tím chtěla říct naprosto perfektně! Pokud mi sem přijde děcko v doprovodu zákonného zástupce a normálně se zeptají, úplně normálně jim odpovím a vysvětlím tomu dospělákovi, proč o takovouhle spolupráci nestojím. Takových lidí byly za cca 15 let slovy 2 KUSY. Ve všech ostatních případech to bylo přesně to, co popsala výše Buggyra. A s takovouhle svoločí se nemažu bez ohledu na věk. 

Orionka:

A to jste určitě nezaregistrovala návrh Pirátů, že maturita by měla být za docházku.

Výborný nápad! Takže ani státnice pak nebudou potřeba a mě bude léčit doktor, který si splete slezinu se slinivkou. Ještě, že mám kolem sebe dost kvalitních veterinářů. Tak až bude nejhůř…

O tom to tak nějak je…jasně, jsou děti, kterým to třeba moc nejde, i když se snaží a ty je potřeba povzbudit a pochválit dílčí úspěchy a zaměřit se na jejich silnější stránky.

Ale když je někdo lempl, kterej na školu sejří a navíc to dává najevo, jak je mu to všechno šumák, tak fakt nevím, jestli by se mu mělo říkat “Honzíku, v pohodě, zítra to třeba bude lepší”…nebude, to by se musel stát zázrak.

Tady bohužel některá děcka doplácejí na to v jakých vyrůstají rodinách, jak k tomu rodiče přistupují a jak byly vedeni…nevedeni…k přístupu ke vzdělávání.

Ano..do školy jsem chodila za komančů, takže asi to bylo i tou dobou, že teda rodiče chtěli, aby byli děti ve škole cajk..slušné…co si budem, kluci třeba raději schytali od učitele pohlavek hlavně, že nedostali poznámku a nemuselo to být tudíš řešeno doma…a aby si někdo doma postěžoval, že ten pohlavek dostal? No to ani omylem, protože by mohl dostat ještě přidáno, poněvadž je jasný, že si ten pohlavek určitě zasloužil.

Ne rozhodně nejsem pro nějaké znovuzavádění tělesných trestů, spíš mi přijde, že po nás rodiče chtěli, abychom se chovali slušně a měli nějakou úctu k autoritám resp. k učitelům….dneska se spíš stane to, že rodič řekne i před dítětem, ať si z učitelky nic nedělá, že je to kráva a eventuelně si to jde s učitelkou vyříkat…mně přijde, že my jsme se to tak nějak jako děcka snažily vyřešit tak nějak samy s učitelem, jenom aby to “zůstalo ve škole” a když jsme dostaly na výběr nějakej trest nebo poznámku, tak jsme si raději vybraly ten trest.

Jo a když jsme jako děcka někam vlezly, kam jsme neměly a někdo nás načapal a taky na nás hulákal, co tam děláme, ať mažeme pryč…no ruku na srdce, co jste jako děcka v takový situaci dělali...?…Předpokládám, že to co já, prostě jsme zdrhli, aby nás dotyčný náhodou nechytil za flígr a nepřitáhnul náhodou domů k rodičům…jako, že bychom z toho utrpěli nějaký psychický trauma, tak to určo ne…