Třetí víčko

podobně jdou udělat bramborové placky na sucho na plechu v troubě.  

Tatarák je mleté, nevybrala bych si to. No a samozřejmě, když je nouze, zvládla bych leccos. Samozřejmě vím, že v mase je železo. Nejím tolik masa, aby mi ho dostatečně zásobilo minus litr a půl krve za rok 😀

Děvčata vydrzte, zítra by měl přijít syn tady od paní a podívá se mi na ten tablet.. Nedá se to….. 

babička dělala výborné bramborové placky na sporáku. 

Moje babička takhle dělala “amolety”. Něco jako palačinky.

Sarah01:

Dršťkovou jsem měla ráda od mojí babičky, ta byla, mňam. V žádné restauraci nebo v závodní jídelně mně nechutnala, takže ji nejím. 

Připomnělo mně to, že babička dělala výborné bramborové placky na sporáku. Ty už nikdo neumí, ale ani by je nebylo na čem udělat. S domácími povidly. 

Aha, patenty, u nás s povidly a mákem, mazané tedy před tím rozpuštěným sádlem. Nedělám je už na plotýnce, ale na suché pánvi a to se taky dá, je to srovnatelné. 

Dále: tlusté maso jsem jako děcko nejedla, teď nějaký kousek zvládnu, ale nevyhledávám. Rybí tuk - s tím jsem se nesetkala, jako děckám nám nikdo nedával, já byla vždycky opálená jak indián, tak by ani nikoho nenapadlo. Do žádné jídelny jsem jako děcko nechodila, školku si teda nepamatuju, jinak jsme jedli u babči. Dojídat…nutila mamku, ta se jí do jídla pozvracela, tak na nás už to nezkoušela. Ale my jsme s bráchou byli celkem vděční strávníci, nepamatuju si, že by sme něco nejedli(nebo se prostě nevařilo, co jsme neměli rádi, to byla ta výhoda jídla doma) Játra mám ráda, na cibulce(nic syrového bych do huby nedala, takže ani ten tatarák) dršťkovou jsem neměla nikdy odvahu ani ochutnat. Minule v Praze jsme měli schůzku shodou okolností v Babišově restauraci v Průhonicích. Prý jestli ten steak z lososa chci opéct z obou stran, protože oni ho dělají jen z jedné a z druhé je víceméně syrový. Řekla jsem číšníkovi(schválně jsem v té snobárně byla za buranku ala Bolek😉) že od doby, co naši předkové objevili oheň, si věci opékáme😎

A děláte je normálně z těsta z vařených brambor? Chtěla bych to někdy zkusit, asi to bude dřina, nikdy jsem to nezkoušela.

kometa:

babička dělala výborné bramborové placky na sporáku. 

Moje babička takhle dělala “amolety”. Něco jako palačinky.

Asi se tomu říká místně různě, ano, byly vyválené natenko jako palačinky a byly úžasný. Moje tchýně sladké skoro nedělala, neměla to ráda, říkala, že nejlepší buchta je maso, manžel byl pravej opak a když ochutnal ty bramborový placky, tak byl v sedmým nebi.

Možná si to už špatně pamatuju, ale byly to opravdu spíš palačinky (mouka, mléko, vejce) než bramboráky.

Bramborový placky dělá dodnes moje máma…těsto z vařených brambor a pak teda jen tuším, že tam bude asi vejce a nějaká mouka. Má plynovej sporák a takovou tu litinovou plotýnku a dělá to na tom.

kometa:

Možná si to už špatně pamatuju, ale byly to opravdu spíš palačinky (mouka, mléko, vejce) než bramboráky.

Jo, tak to budou palačinky, ty dělám taky, i když jen občas, mladší kluk sladký nemusí a já nemůžu. 🙂

Sarah01:

A děláte je normálně z těsta z vařených brambor? Chtěla bych to někdy zkusit, asi to bude dřina, nikdy jsem to nezkoušela.

Jo, jo z bramborového. Není to dřina😀 mamky to zvládají levou zadní, já jako matla patla s tím trochu bojuju, ale dá se to. A když to zvládnu já, tak už každý😜

Buggyra:

Já jsem tak vděčná, že v naší jídelně nejelo “dojídá se a na to, že někdo něco nejí, se nehraje”!

Moje macecha dodnes nemůže sýr. V jejich jídelně teroristky kuchařky a učitelky naprosto bezmozkovitě nutily děti dojídat, a po obědě tam s nimi byly ochotné sedět hodinu a rvát do nich něco, co ty děti nezvládaly. Macechu nutili dojíst nějakou sýrovou omáčku, studenou, ztuhlou, když to vyzvracela, tak ji posadili o stolek vedle a donesli jí novou porci, jako mám to jen z jejího vyprávění, ale věřím… to muselo být mučení! U nás se učitelky a vychovatelky spokojily s tím, když si dítě vzalo ještě za maminku a za tatínka, a když to fakt nešlo, tak ho nechaly to odnést… (asi měly taky své zkušenosti)

Brrr…

Mého synka, byl, mu asi ctyři roky, nutili ve školce pít mléko. Byl slušně vychovaný, tak pravil: “ Děkuji, já mléko nepiji”. Paní učitelka nedala jinak ani když zopakoval :“ Já, ale opravdu mléko nepiji”, nepolevila. Tož to vypil a poblil ji obloukem. Pak už mléko pít nemusel.😅

Pak se ještě “proslavil” na škole v přírodě. Dostali po obědě nějaký zákusek a syn nejedl a zmateně se rozhlížel. Na otázku paní učitelky co se děje, odpověděl, že nemůže najít dezertní příbor.🤣

Měli jsme pak špatnou pověst.😆

acher:

Babička dělala na plotně placky z nastrouhaných horkých brambor,polohrubé mouky,vejce a sůl vyválet tenké placky opéct na plotně a potřít sádlem.

Dělala ale i z hladké mouky,sůl a voda nebo mléko,podle toho co bylo.Ty se podávali s marmeládou.

Obojí se peklo na plotně,ale dají se dělat i na suché pánvi.

Jj, ty umím dobře a dělám i lokše, tam je základ v tom, že se musí jen jemně prsty promíchat, žádné urputné hnětení.

kometa:

babička dělala výborné bramborové placky na sporáku. 

Moje babička takhle dělala “amolety”. Něco jako palačinky.

Amoleta je omeleta🙂.

Jen rozšlehaná vejce a špetka soli, žádná mouka, mléko, nic víc.

My je dělali pořád, naslano, nasladko.., daly se napnit vším. 

Zase jsem je teď začala jíst, protože hubnu.😅

U nás podle manželových rodičů se tahle pochoutka jmenuje Lokše a opravdu to není náročné, kolikrát si je uděláme jen tak a jinak Lokše děláme k polévce fazolačce. místo chleba, mňam.

Amoleta je omeleta

Po “naszymu” je to jinak.

Pro mě je omeleta něco tlustšího a hutnějšího a vesměs naslano. Palačinka (amoleta) je tenká s černými puchýřky a nasladko.

Teda, tak malá zemička a tolik různých pojmů a nedorozumění.

Ph:

do omelety se davaji vyslehana vejce nebo aspon bilek

Viz výše. Omeleta versus amoleta.

U nás se taky říkalo “amoleta” defakto palačinkám.