Hřbetozubec osikový

Znaky

Délka předního křídla 2,5 - 3 cm. Podle skupiny dlouhých šupin na zadním okraji předních křídel je možné poznat, že jde o hřbetozubce. Samice je větší než samec. Charakteristické je zbarvení a kresba předních křídel.

Stanoviště

Různé biotopy s výskytem topolů, lužní a smíšené lesy, břehové porosty podél potoků a řek, rašeliniště, ale také výslunné stráně i ruderální biotopy, především však vlhčí stanoviště s dostatkem spodní vody.

Rozšíření

Celá Evropa. Na sever až k polárnímu kruhu, v Alpách až do 1600 m. n. m.

Výskyt

Původně nebyl hřbetozubec osikový tak hojný, jako nyní. Na mnoha územích, zvláště v údolních polohách, se stal běžným ve výsadbách topolů, zvláště topolu kanadského (Populus x canadensis). V některých letech může dokonce docházet i k masovému výskytu, avšak ne k holožírům. Ve volné krajině není početnost vysoká a je poměrně konstantní.

Motýl

Dvě generace, I. konec dubna až polovina června. II. polovina července až srpen. Motýl létá v noci.

Housenka

I. generace září až začátek října, II. červen až červenec. Housenka je hladká, žlutozelená, nebo hnědavá s výraznými žlutými bočními pruhy. Před kuklením se vrtivými pohyby zahrabává do měkké půdy.

Hostitelské rostliny

Živí se listy různých druhů topolů, nejen topolu černého a osiky, ale také introdukovaných a domácích kříženců; dále na vrbách a břízách.

Poznámka

Velmi podobný, ale vzácnější je hřbetozubec běloskvrnný (Pheosia gnoma) s trojúhelníkovitou bílou skvrnou na zadním okraji předního křídla.