Hřbetozubec osikový
Pheosia tremula
Hřbetozubec osikový
Pheosia tremula
Znaky
Délka předního křídla 2,5 - 3 cm. Podle skupiny dlouhých šupin na zadním okraji předních křídel je možné poznat, že jde o hřbetozubce. Samice je větší než samec. Charakteristické je zbarvení a kresba předních křídel.
Stanoviště
Různé biotopy s výskytem topolů, lužní a smíšené lesy, břehové porosty podél potoků a řek, rašeliniště, ale také výslunné stráně i ruderální biotopy, především však vlhčí stanoviště s dostatkem spodní vody.
Rozšíření
Celá Evropa. Na sever až k polárnímu kruhu, v Alpách až do 1600 m. n. m.
Výskyt
Původně nebyl hřbetozubec osikový tak hojný, jako nyní. Na mnoha územích, zvláště v údolních polohách, se stal běžným ve výsadbách topolů, zvláště topolu kanadského (Populus x canadensis). V některých letech může dokonce docházet i k masovému výskytu, avšak ne k holožírům. Ve volné krajině není početnost vysoká a je poměrně konstantní.
Motýl
Dvě generace, I. konec dubna až polovina června. II. polovina července až srpen. Motýl létá v noci.
Housenka
I. generace září až začátek října, II. červen až červenec. Housenka je hladká, žlutozelená, nebo hnědavá s výraznými žlutými bočními pruhy. Před kuklením se vrtivými pohyby zahrabává do měkké půdy.
Hostitelské rostliny
Živí se listy různých druhů topolů, nejen topolu černého a osiky, ale také introdukovaných a domácích kříženců; dále na vrbách a břízách.
Poznámka
Velmi podobný, ale vzácnější je hřbetozubec běloskvrnný (Pheosia gnoma) s trojúhelníkovitou bílou skvrnou na zadním okraji předního křídla.
Názvy ve světě
Hřbetozubec osikový
Anglicky: Swallow Prominent, Dánsky: Porcelænsspinder, Finsky: Haapaposliinikas, Holandsky: Brandvlerkvlinder, Maďarsky: Nyárfa-púposszövő, Německy: Pappelzahnspinner, Norsky: Seljetannspinner, Polsky: Garbatka osinówka, Rusky: Хохлатка осиновая, Slovensky: Chochlatka osiková, Švédsky: Pilporslinsvinge
Mohlo by vás také zajímat
Hřbetozubec nepravý, Hřbetozubec dubový, Kozlíček osikový
Foto: http://www.lepinet.fr