Sajga tatarská

Saiga tatarica tatarica

Výskyt: Středoasijské stepi, východoevropské nížiny
Délka těla: 115-132 cm
Hmotnost: 32-43 kg
Březost: 5-6 měsíců
Počet mláďat: 1-2 ks
Potrava: Stepní tráva byliny, též pelyněk
velikost písma:  A A A
15.12.2014     Autor: Ing. Zbyněk Pokorný     1578 zobrazení     0 komentářů

Charakteristika

Délka těla 115-132 cm (samice menší než samci), výška v kohoutku 68-73 cm, ocas 8-10 cm, hmotnost 32 kg (samice) až 43 kg (samci). Postavou připomíná sajga malou ovci na dlouhých tenkých nohou. Na velké hlavě je výrazný vypouklý nos, který tvoří krátký pohyblivý chobot. Kulaté nozdry jsou blízko sebe a směřují dolů. Na špičce nosu není žádná lysina. Uši jsou krátké a stejně široké jako dlouhé. U samců se objevují voskově zbarvené, ke konci tmavší rohy. Na rozích lze rozeznat 8-20 tlustších prstenců. Samice obvykle rohy nemají, ale výjimečně se i u nich vyvinou krátké tenké růžky. Oči jsou velké a překryté silně vyvinutými očnicemi. Velká a široká kopýtka nechávají při sevřených prstech stopu 4 až 5,5 cm širokou a 6-7 cm dlouhou. Mladé sajgy bečí jako ovce. Samci vydávají trhaný hluboký zvuk, samice poněkud jasnější „kéé”. Srst je pískově žlutá až bílá.

Výskyt

Sajgy žijí na středoasijských stepích až po východoevrospké nížiny. Tam se vyskytovaly v tisícihlavých stádech ještě v 18. století, v celkovém počtu několika milionů. V polovině 19. století se však neregulovaným lovem stavy snížily až na hranici úplného vyhubení. Teprve díky přísným ochranným opatřením se stavy ustálily a v roce 1930 začaly stoupat. Dnes se dá prohlásit, že původní oblast jejich rozšíření je opět osídlena. Ročně se v bývalém SSSR odstřelilo na čtvrt milionu kusů, aniž by to stavy sajgy ohrozilo. Navíc se v některých oblastech začaly sajgy chovat na maso, zvláště v drsných podmínkách středoasijských stepí. Nyní můžeme sajgu v Evropě potkat v okolí Kaspiku a při dolním toku Dněpru.

Způsob života

Sajga tatarská žije v menších či větších stádech, která jsou v ustavičném a vytrvalém pohybu a za den mohou urazit přes 100 km. Tak se jejich životní prostor nikdy zcela nevypase, naopak se stepní traviny povzbuzují k bujnějšímu růstu. Pouze hluboký sníh ohrožuje stav sajgy. V tuhé zimě 1953-1954 zahynulo téměř 40 % zvířat. Těžkou pohromou mohou být také letní vedra a sucho. V létě má sajga mnohem řidší srst a kromě toho jí její podivuhodný nos pomáhá překonat nepřízeň letního počasí.

Prach, který nosem nasaje, je odfiltrován a vzduch je ochlazen v protáhlém vlhkém labyrintu jejího nosu.

Potrava

Stepní tráva byliny, též pelyněk, celkem 120 rostlinných druhů.

Rozmnožování

Hlavní doba páření je polovina prosince. Samci si udržují kolem sebe harém samic, chobotovitý nos je naběhlý, předoční žlázy vylučují intenzivně páchnoucí sekret a dochází k prudkým bojům, jež mohou končit až smrtí jednoho z protivníků. Březost trvá 5-6 měsíců. V 75 % případů se rodí dvě mláďata. Březí samice se sdružují a odebírají se na jakési „porodní" území. Slehávají prakticky všechny současně, a tak snižují ztráty způsobené vlky.

Sajga tatarskáNázvy ve světě

Anglicky: Saiga Antelope, Německy: Saiga, Slovensky: Sajga stepná

Foto: http://rewildingeurope.photoshelter.com

Komentáře ke zvířeti

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.