Bernardýn

Původem je Bernardýn Švýcarský farmářský pes, který byl chován mnichy v hospicu ve svatobernardském průsmyku a využíván jako doprovodný, později i jako záchranný (vyhledávací) pes. Poněvadž těžký Bernardýn se jako lavinový pes neosvědčil, je usilováno o vyšlechtění lehčích typů. Soudí se, že jeho předky je třeba hledat mezi salašnickými psy. Co se týče využití, je Svatobernarský pes strážný a doprovodný pes.

Bernardýn je klidný, v mládí temperamentní, později ostražitý a teritoriální pes, bránící svůj revír, ve kterém nestrpí cizí psy. V cizím revíru se projevuje neutrálně. Ke známým lidem se chová přátelsky. Má pověst dobromyslného psa s nezapomenutelnou osobností.

Svatobernarský pes vyžaduje pečlivý odchov s přiměřenou výživou a pohybem. Nutná je od jeho majitele i důsledná výchova a jasné vedení. Se vtiskováním návyků i se socializací je třeba započít v období štěněte. Není to pes určený pro začátečníky nebo sportovně založené lidi. Bernardýn vyžaduje dostatečné životní prostředí a miluje pohyb ve volné přírodě. S oblibou vychází na procházky, ale nevyžaduje žádné aktivity ani příliš mnoho pohybu. Jeho krátká i dlouhá srst vyžaduje od majitele jen nepatrnou péči.