Zákaz klecového chovu a co dál?

Přestavba klecových chovů s využitím welfarových technologií ustájení vyplývá ze zákona, který nabude účinnosti od prvního ledna roku 2027. Po tomto datu budou čeští chovatelé moci chovat nosnice v halách pouze na volno. Z neklecových systémů ustájení se tak budou využívat voliéry a dále podestýlkový a výběhový chov. Zvířatům to přinese zlepšení životních podmínek, ovšem za cenu, že se v některých případech zhorší uhlíková stopa.

Jestliže ještě před pár lety byla Evropa na třetím místě v produkci vajec, aktuálně drží šestou pozici. Starý kontinent v tomto segmentu drůbežářské výroby ztrácí pozici, což je dáno zejména náročnou legislativou. Největším producentem vajec je Čína s 50 % celosvětové produkce vajec, následovaná Indií, kde evidují spotřebu 40 vajec na obyvatele. Trio největších producentů doplňují USA, za nimi jsou Brazílie, Pákistán a Evropa. Nikdo ze světových producentů vajec, kteří se vyprodukovaným objemem řadí před Evropu, se zlepšením životních podmínek drůbeže nezabývají. Ve více než devadesáti procentech totiž využívají klecové systémy, z nichž velkou část představují i neobohacené klece.

Welfare v chovech nosnic

Podle profesorky Evy Tůmové z Katedry chovu hospodářských zvířat České zemědělské univerzity v Praze welfare u slepic nosného typu souvisí hned se třemi oblastmi. Vedle systému ustájení, u nichž je třeba zohledňovat i výběr vhodných genotypů nosnic, to jsou také prodloužené snáškové cykly a utrácení jednodenních kohoutků.

Nejvíce rozšířené budou voliéry, v nichž producenti dosahují vysoké produkce v přepočtu na metr čtvereční plochy. Nosnicím skýtají příznivé podmínky, nicméně jsou ještě rezervy pro vylepšení. A to zejména ve zvýšení počtu odpočinkových míst a náletových ramp, aby se minimalizovalo riziko úrazů nosnic, které byly dlouhá léta šlechtěny do klecových systémů. Pro zlepšení sociální struktury hejna, ale i minimalizaci výskytu nepřirozených projevů chování, včetně kanibalismu, se doporučuje rozdělit halu, respektive voliéru na menší oddělení. Ukázalo se, že pro tyto účely se osvědčují zejména plné přepážky, které však musí současně umožňovat odpovídající proudění vzduchu. Další alternativou neklecových systémů je ustájení na podestýlce, kde se vykazují nejvyšší ztráty, včetně kanibalismu. Zlepšení by mohlo napomoci obohacení prostředí, aby se slepice zabavily. Vhodné jsou například obohacující prvky, které navozují potravní chování. Na podestýlkovém chovu je založen například Kipster systém, který byl vyvinutý v Nizozemsku. Kromě obohacení prostředí snižující projevy kanibalismu je tento systém uhlíkové neutrální s tím, že snížení produkce skleníkových plynů se dociluje podáváním speciálního krmiva z odpadů. Ochránci zvířat jsou prosazované zejména výběhové chovy a ve vztahu k welfare jsou to například tzv. zimní zahrady. Jedná se o haly s podestýlkou osazené obohacujícími prvky, které disponují jednak krytým zpevněným výběhem vysypaným pískem využívaným zejména v zimním období, jednak volným výběhem pro zbylou část roku. V Nizozemsku se k chovu nosnic využívá také systém Rondeel, který má kruhový půdorys s navazujícím venkovním a vnitřním výběhem, a v případě potřeby ho lze zasíťovat, což znemožňuje přístup volně žijícím ptákům," uvedla na jednom z nedávných seminářů pro chovatele drůbeže reprezentantka České zemědělské univerzity v Praze.

Využívané genotypy slepic

Jak profesorka Tůmová uvedla, ještě donedávna se nosnice šlechtily na to, aby zvládly pobyt v malém prostoru kleci. A dnes se po nich chce, aby se uměly volné pohybovat v celé ustájovací technologii. Odchovem kuřic ve stejné technologii, jaká je nainstalovaná ve snáškové hale, lze sice nastalé problémy minimalizovat, ale ne je zcela odstranit. Četné fraktury v kaudální části hrudních kostí, jejichž hlavní příčinou jsou hřady, jsou toho dokladem. Jestliže u bělovaječných nosných hybridů je většina fraktur zaznamenána mezi 25. až 35. týdnem věku, u hnědovaječných nosnic je to ve 49. až 58. týdnu věku. Je zajímavé, že nejvíce fraktur je zaznamenáno u slepic v jednoetážových systémech nebo na podestýlce.

Z aktuální nabídky hybridů nosného typu lze vybírat jednak z bělovaječných nosnic reprezentujících genetiku Dekalb White, Lohmann LSI, & Hisex White, jednak z hnědovaječných kombinací v zastoupení ISA Brown a Lohmann Brown.

Vejce s krémovou barvou skořápky snáší slepice genotypu Bovans Brown, zelenavá vejce pak dávají kombinace, které mají v genotypu plemeno araukana. Pro podmínky volných a ekologických chovů jsou pak určení hybridi s kombinovanou užitkovosti, jako jsou ISA Dual ä Lohmann Duál.

Mezi hybridy existují rozdíly. Obecně se dá říci, že bělovaječné hybridy zpravidla mají vyšší snášku, ale jsou náročnější na výživu i na podmínky prostředí. Jedná se o lehké slepice, které dovedou využívat horní etáže i používat hřady a létají. V porovnání s hnědovaječnými hybridy nejsou tak náročné na zásobení vápníkem, dále snáší vejce s nižší hmotností, a protože jsou méně adaptabilní, je u nich vyšší riziko úhynu. Bělovaječné slepice jen zřídka projevují svou nespokojenost kdákáním a vůči člověku a predátorům jsou agresivnější. Hnědovaječné hybridy mají vyšší hmotnost vajec, jsou náročnější na obsah energie a vápníku v krmné směsi, preferují spíše nižší etáže nebo se pohybují po podlaze. Na rozdíl od bělovaječných kombinací mají hnědé slepice o něco lepší opeření, jsou více bázlivé a ve větší míře se u nich vyskytuje kanibalismus. Jinak jsou méně náročné na výživu i na prostředí. Ve vztahu k prodloužení snáškového cyklu nad 90 týdnů věku 100 až 119 týdnů, se dosahuje dobrých výsledků u bílých slepic zejména v klecových chovech a ve voliérách, což už ale neplatí pro chov na podestýlce. Na prodloužení snášky je pozitivní, že se tím snižuje uhlíková stopa a také, že starší slepice již nejsou tak agresivní a přestávají být bázlivé. Na druhou stranu jsou ale častější zdravotní problémy v podobě výskytu osteoporózy a ztučnění jater," vysvětlila profesorka Tůmová.

Přestavby vyžadují nemalé investice

Ve strategickém plánu společné zemědělské politiky České republiky je k přestavbám klecových chovů vyčleněna zhruba miliarda korun. Podle kalkulace Českomoravské drůbežářské unie, z. s., to však není dostačující.

Na začátku jsme spočítali, že produkční chovy budou stát asi čtyři miliardy korun. K tomu ale musíte připočíst dvě miliardy na přestavbu odchoven pro kuřice. Asi 80 % chovatelů bude stavět nové haly s novými technologiemi, které budou odpovídat standardu dnešní doby. Je tedy logické, že dotace nepokryjí náklady. Takže i když chovatel získá dotaci, bude muset čerpat úvěr či si brát půjčku. Při výstavbě nové haly osazené welfarovou technologii jsou náklady na jedno ustájovací místo na úrovni jedenácti set až třinácti set korun podle počtu nosnic. Přitom zhruba sedm set korun připadá na ustájovací technologie. Současná cena vajec přestavbám nahrává a motivuje i chovatele, kteří s technologickou výměnou dosud váhali. Současně ale musím konstatovat, že se zlepšením životních podmínek slepic, které se zmiňovanými přestavbami sleduje, dojde na druhé straně ke zhoršení pracovních podmínek. A to zejména kvůli vyšší prašnosti. Volné ustájení nosnic přináší také vyšší nároky na ošetřovatele při naskladňování a vyskladňování produkčních hal. Je také třeba brát v úvahu, že ošetřovatelé se budou mezi nosnicemi muset naučit pohybovat. Kromě vyšších nákladů na pracovní sílu je nutné počítat i s vyššími náklady na krmení, což je dáno vyšší spotřebou z důvodu pohybu slepic, ale i vyššími ztrátami krmiva. To v součtu znamená navýšení nákladů na vyprodukované vejce asi o deset až dvacet procent, které je třeba nutné promítnout do ceny," konstatoval místopředseda pro nosnou drůbež Ing. Zdeněk Mlázovský, který je současně i místopředsedou představenstva Proagro Nymburk, a. s.

Text a foto: Martin Jedlička