Přivážíme si domů štěně, první dny v novém prostředí

Kdy si vzít štěně domů

Obvyklý věk, ve kterém se štěňata odvážejí do nového domova, je osm týdnů. Je jasné, že štěně nemůže opustit matku, dokud není plně odstavené. Má-li být připraveno na odchod do nového domova v osmi týdnech, znamená to obvykle, že musí být odstaveno ve věku pěti až šesti týdnů. Jak bylo řečeno na začátku, u volně žijících psů probíhá odstavení teprve v sedmi až třinácti týdnech.

Jak usnadnit odloučení

Když najdete chovatele, který bude ochotný ponechat štěňata u matky dva až čtyři týdny navíc a díky tomu je odstavit o něco později, prospěje jim to hned z několika důvodů. Matka a sourozenci toho ještě mohou štěně hodně naučit o psí komunikaci, hrách, inhibici kousání a čistotnosti, což v důsledku velice usnadní život i vám.

Navíc když si odvezete štěně domů až v deseti nebo dvanácti týdnech, umožníte mu prožít strachové období, které probíhá v osmi týdnech, v bezpečí rodinné skupiny a oporou mu přitom bude psí matka.

To, že štěně opustí matku, sourozence a všechno, co za svůj dosavadní krátký život poznalo, pro něj bude znamenat obrovskou změnu. Zamyslete se nad tím, jak byste mu tento přechod mohli usnadnit. Můžete štěně pravidelně navštěvovat, dokud ještě bude u chovatele a u matky? Když se seznámí s člověkem, který si ho později odveze, může mu to aspoň trochu usnadnit odchod z původního domova.

Můžete mu nechat nějaký kousek svého oděvu, aby se seznámilo s vaší vůní? Čich je u psa jedním z nejdůležitějších smyslů. Když budete pár dní spát v nějakém tričku a pak ho štěněti přenecháte, bude vás z něj pěkně silně cítit! Můžete mu dovézt i předměty, na kterých ulpěl pach zvířat, která už ve vaší domácnosti žijí, a tuto výměnu pachů můžete zajistit i naopak - až za štěnětem pojedete poprvé, dovezte mu přikrývku a při druhé návštěvě si ji vezměte domů, aby si vaše zvířata předem očichala vůni štěněte.

Seznamování štěněte s novým životem

Až konečně přijde den, kdy si pojedete štěně vyzvednout, snažte se, aby tento přechod znamenal co nejmenší stres pro něj a samozřejmě i pro vás!

Prvním krokem budou už přípravy na cestu. Štěňatům se často dělá špatně v autě, protože rovnovážný systém ve vnitřním uchu není při narození ještě hotový a jeho vývoj nějakou dobu trvá. Štěněti může uniknout i loužička, proto mějte připravené ručníky a zakryté sedačky v autě! Zjistěte si, jaké jsou ve vaší zemi předpisy pro cestování se psem, a pokud je to jen trochu možné, nezavírejte štěně na cestu do přepravky. Pokud to předpisy dovolují, nechte ho sedět na klíně někomu na předním sedadle vedle řidiče, aby vidělo z okna - to ho může aspoň trochu ochránit před nevolností. Žaludek štěněti údajně uklidní i kousek zázvorové sušenky podaný těsně před cestou.

I když štěňátko v autě nezvrací, tak to ještě neznamená, že mu není špatně, proto je vhodné snažit se v této době co nejvíc omezit dlouhé cesty autem. Vzrušení z cesty a nových zážitků navíc pravděpodobně způsobí, že se štěněti bude častěji chtít čůrat; proto ho určitě nechte dostatečně vyprázdnit, než nastoupí do auta. Pokud pojedete hodně daleko, zjistěte si předem, kde budete moci dělat každou hodinu bezpečné zastávky, aby se štěně mohlo vyčůrat.

Štěně můžete během cesty uklidnit i tím, že mu dáte něco, co si bude moci během cesty okusovat.

Příchod domů

Především nechte štěně, aby se se svým novým prostředím nerušeně seznámilo. Obvykle dost rychle a bez pomoci najde misku s vodou, misku s krmením a pohodlné místečko, kde se uloží. Pak ho vezměte ven a ukažte mu místo, kde by se mělo vyprazdňovat. Pokud se může vyprazdňovat doma, například na štěněcí podložce nebo na novinách, tak si je možná také najde samo! Možná bude ze začátku ospalé a nebude o nové prostředí jevit velký zájem, ale to je úplně v po Pravděpodobně bude čas na krmení. K vodě by štěně mělo mít přístup neustále. Po krmení a pak přibližně jednou za hodinu ho berte vyvenčit na zahradu. Nemusíte ho kvůli tomu budit, ale jakmile se probudí, tak ho vezměte ven.

Na první den tohle navykání na nové prostředí úplně stačí. Požádejte známé, aby k vám první den nebo dva nechodili, a jen štěně nechte, aby se rozkoukalo.

První noc

Než štěně půjde spát, postarejte se mu o ticho a klid, aby se dostalo do správného rozpoložení na spaní. Nezapomeňte, že stresové hormony mohou zůstat v těle i mnoho hodin, takže neškodí zajistit mu co největší klid po většinu času! Před spaním ho vezměte vyvenčit. Neodpírejte mu vodu – štěňata mohou snadno dehydrovat, a proto potřebují mít k vodě neustálý přístup. Dbejte na to, aby štěně nebylo příliš unavené nebo nadměrně rozrušené, když se blíží čas na spaní, protože pak by se velmi obtížně uklidňovalo a těžko usínalo - podobně jako je tomu u dětí! Pokud má vaše štěně potíže s uklidňováním, možná mu pomůže, když mu dáte něco na okusování.

Kde by štěně mělo spát?

Psi jsou sociální spáči, a jak už jsme se zmínily, mají štěňata přímo vývojovou potřebu trvalého sociálního kontaktu.

Řadu let se doporučovalo, aby novopečení majitelé přivezli štěně domů, uložili ho na noc do pelíšku (často v kleci nebo v jiné části domu) a pak si nevšímali jeho kňučení. Tvrdilo se, že díky tomu nebudou „odměňovat“ jeho „žadonění o pozornosť" a ve výsledku budou mít štěně, které bude schopné zvládnout samotu. Stejné rady dostávali dlouhá léta rodiče dětí a mnoho lidí se jimi řídí dodnes, a to u štěňat i u miminek.

Bylo ovšem dokázáno, že když člověk nereaguje na pláč miminka (ať lidského nebo psího), tak tím u něj nevypěstuje samostatnost, ale přesný opak - tím, že je miminko tímhle způsobem opakovaně stresováno, nemůže si vytvořit dlouhodobě pevnou vazbu a naopak je větší pravděpodobnost, že z něj vyroste nesamostatné dítě, které bude neustále vyžadovat pozornost, a to někdy i po celý život. Bylo zjištěno, že mozek všech savců funguje hodně podobně. Velká část výzkumů savčích mozků byla prováděna na potkanech a víme z nich, že v kojenecké fázi života existuje určité období, ve kterém má péče věnovaná danému živočichovi celoživotní vliv na to, jak velké bude mít sklony k úzkosti. Potkani, o které matky v prvních dnech s láskou pečovaly (u větších savců jako psů a lidí je toto období delší, protože se vyvíjejí pomaleji), měli geny pro kontrolu úzkosti „zapnuté“, zatímco těm, kteří měli „málo pečující“ matky, se tyhle geny „nezapnuly“ a oni trpěli úzkostí po celý zbytek života. Už jsme řekly, že obvykle odebíráme štěňata matce ve věku, ve kterém by jim v přírodě ještě věnovala velkou péči. Proto jim tuto péči musíme v zastoupení matky zajistit my.

Víme také, že když je živočich nadměrně stresovaný, začne se v jeho těle projevovat destruktivní reakce, která má negativní vliv na mozek, emoce, trávicí soustavu a imunitní soustavu. Nadměrný stres nám jednoduše neprospívá.

A také víme, že když štěně zakňučí, jeho matka na to vždycky zareaguje. Z vývojového hlediska to dává dokonalý smysl. Kňučící mláďata by upozornila predátory na snadno dostupnou chutnou kořist! Psi vždycky odvádějí při výchově štěňat velmi dobrou práci, a proto bychom se v tomto ohledu měli řídit jejich příkladem.

Co tedy máme dělat?

Psi se cítí bezpečně ve společnosti a bez ní se jim těžko usíná hlubokým spánkem, který potřebují. Všechna zvířata, která žijí v rodinných skupinách, potřebují v raném mládí dospělé jedince, kteří se o ně postarají. V těchto rodinných skupinách je vždycky přítomen nějaký dospělý, který je vzhůru nebo jen podřimuje, aby mohl rychle zareagovat při první známce nebezpečí. Ve stádu koní vždycky jeden kůň stojí a je připravený jednat a dospělí se v této roli střídají, aby se mohli postupně všichni vyspat. Podobně i ve skupině psů nebo ve smečce vlků zůstává vždycky jeden dospělý vzhůru. To zajišťuje bezpečí a jistotu celé skupině. Štěňata tuhle odpovědnost převzít nemohou, ale když jsou o samotě, tak mají pocit, že je to na nich. Kdyby totiž vypnula a usnula hlubokým spánkem, který tolik potřebují, tak by se v případě ohrožení nestihla probudit a zachránit.

Takže ideální je nechat štěně, aby spalo v blízkosti některého člena rodiny. Většina štěňat pak spí déle a klidněji, takže možná zjistíte, že vás štěně nebude v noci budit tak často, jak jste se obávali.

Pokud máte v pokoji koberec a bojíte se, že se štěně v noci vyplíží do rohu a tam se vyčůrá (nebo udělá něco horšího!), je nejjednodušší mu přístup na toto místo zablokovat nebo ho zakrýt vodovzdorným prostěradlem - ta obvykle mají neklouzavý bavlněný povrch a zespodu jsou nepropustná. Pokud nechcete mít štěně přímo v posteli, nechte ho spát na mírně vyvýšeném povrchu u postele; tam se bude cítit bezpečně a bude klidně spát.

Jestliže nechcete, aby štěně spalo u vás v ložnici napořád, můžete mu postupně posunovat pelíšek dál a dál od postele. Nakonec mu ho můžete dát těsně za dveře a do dveří umístit psí dvířka. Většině lidí se ale docela líbí, když s nimi pes spí v ložnici, a mnozí mu nechávají přístup do ložnice po celý život.

Pokud štěně v ložnici být nemůže, může s ním někdo aspoň pro začátek spát v místnosti, kde má pelíšek. Postupně ho tam pak můžete nechávat čím dál delší dobu samotné.

Časté problémy

Stres způsobený u štěněte tím, že opustilo jediný domov, který do té doby znalo, matku a sourozence a najednou se ocitlo úplně jinde, se často v prvních dnech může projevit určitými fyzickými symptomy. Častá bývá nevolnost, drobná oční nebo ušní infekce nebo dokonce infekce močových cest. Vše obvykle přejde samo během prvních několika dní. Stačí, když to budete sledovat a necháte štěně v klidu navykat na nový domov; nemusíte ho hned brát k veterináři a tím ho ještě více stresovat. Čím víc času bude mít štěně na to, aby se seznámilo s novým domovem vlastním tempem, tím rychleji tyhle symptomy přejdou. Samozřejmě kdyby se zhoršily nebo kdyby štěně vypadalo, že je na tom hodně špatně, tak ho k veterináři vezměte!

Prvních několik týdnů

Důležité je nepřetěžovat štěně novými lidmi nebo zážitky, když se teprve zabydluje v novém domově. Denně ho seznamujte jen s jednou novou věcí. To může být třeba nový předmět z domácnosti, nová hračka, nový doplněk jako třeba klobouk, brýle nebo hůl, nový člověk nebo nový pes. Když štěně seznamujeme s těmito novými věcmi, měli bychom mu dopřát dost času, aby si je mohlo v klidu prohlédnout a ověřit si, že se jich nemusí bát. Pokud zjistíte, že se štěně něčeho bojí, tak mu to nevnucujte. Nechte to tam, kde to je, a dovolte štěněti, aby se samo rozhodlo, jestli se k tomu přiblíží nebo ne. Když mu takto dáte na vybranou, tak mu tím pomůžete zvýšit sebejistotu a zmírnit strach. Kdybyste ho do seznamování nutili, bude to mít spíš opačný účinek.

Pamatujte na to, že pokud štěně jeden den zažije nějakou významnou událost, například cestu k veterináři kvůli očkování, bude pak potřebovat jeden nebo dva dny na zotavenou.