Zdravím, sama vlastním alexandra malého, který do půl roku neznal šetrný lidský kontakt (je z voliéry, jen se chytal apod.). Vím, že plno lidí říká, že už od prvního dne u něj být není moc dobré, ale pokaždé se mi to vyplatilo. Od prvního dne jsem u něj seděla a dělala běžné věci, taky u něj jedla a to se později hned musel přijít zvědavě podívat. Když si takhle na mou přítomnost za pár dní zvykl, začala jsem mu dávat ruku do klece a držela v ní proso, nebo nějakou dobrotu (samozřejmě pokud vykazoval známky stresu, strachu atd. tak jsem nepokračovala). Zjistila jsem, že se bojí ruky obecně, tak jsem zkusila rukavici. Na tu si velice rychle zvykl a asi za dva dny už seděl na rukavici a baštil dobroty. Postupně jsem rukavici různě prostřihávala, aby ruka šla pomalu vidět a za pár dní seděl i na ruce bez prosa (sice jsem měla ze začátku pár štípanců, ale vyplatilo se). Teď už bude mít dva roky a pořád semnou vyhledává kontakt (přiletí si na mě zdřímnout, když ho pustím z klece skoro vždy za mnou hned přiletí). Hlazení sice do teď nevyžaduje, ale toleruje ho. Když ho pohladím občas zabručí, tak toho samozřejmě nechám, ale už dlouho se nestalo, že by klovl. Za mě je klíčové hlavně NECHYTAT! Za tu dobu co ho mám jsem ho chytala asi jen 3x a to jen v nejnutnějších případech.
