Karakal

Karakal je podobný severněji žijícímu rysovi, s nímž je příbuzný, narozdíl od něj je útlejší a má delší končetiny. Jeho jméno turecky znamená "Černé ucho".

Vzhled

Karakal má krátkou jednobarevnou srst, která může být vínově červená, šedá nebo písková. Pouze mláďata mají červenavé skvrny na spodní straně. Dospělí jsou bez kresby vyjma černých skvrn nad očima. Uši jsou černé, a na konci opatřené dlouhými chomáčky chlupů.

Rozmnožování

Karakalové jsou samotáři, každý jedinec má vlastní teritorium. Pářit se mohou celoročně, samice se páří s více samci. Samice porodí mláďata v opuštěné noře hrabáče kapského nebo dikobraza a stěhuje je skoro každý den, aby je ochránila před predátory. V šesti měsících věku jsou koťata již samostatná.

Stanoviště

Typickým životním prostředím rysa jsou v našich přírodních podmínkách oblasti smíšených a jehličnatých lesů, pokud možno s bohatým podrostem a skalními útvary. Při zvyšování početnosti však rys proniká i do oblastí jak horských bezlesí, tak listnatých lesů v nižších polohách, kde se stává konkurentem kočky divoké. Ve střední Evropě se může vyskytovat i v kulturních smrčinách a zemědělsky využívané krajině (jestliže se v ní vyskytují větší lesní celky).

Lov

Loví převážně v noci, v chladném období i ve dne. Žádná kočkovitá šelma srovnatelné velikosti se mu nevyrovná rychlostí běhu. Ve starověku byl v Egyptě i Indii cvičen k lovu zvěře podobně jako gepard. Také dobře šplhají a někdy vytáhnou svou kořist do koruny stromu.

Názvy ve světě

Karakal

Anglicky: Caracal, Německy: Karakal, Ázerbájdžánsky: Karakal, Italsky: Caracal, Rumunsky: Caracal, Slovensky: Karakal