Aktuálně: 6 311 inzerátů161 008 diskuzních příspěvků17 562 uživatelů

Čepcol hřebenatý

Cystophora cristata

Čepcol hřebenatý

Cystophora cristata

Čepcol hřebenatý

  • Výskyt: Severní Atlantik a Arktida
  • Délka těla: 195-350 cm
  • Hmotnost: 400 kg
  • Počet mláďat: 1 ks
  • Délka života: 20 let
  • Potrava: Sépie a chobotnice, ryby
Čepcol hřebenatý
Kam se řadí?

Čepcol hřebenatý

Taxonomie

  • Říše: Animalia - živočichové
  • Kmen: Chordata - strunatci
  • Podkmen: Vertebrata - obratlovci
  • Infrakmen: Gnathostomata - čelistnatí
  • Nadtřída: Tetrapoda - čtyřnožci
  • Třída: Mammalia - savci
  • Podtřída: Theria - živorodí
  • Infratřída: Eutheria - placentálové
  • Řád: Carnivora - šelmy
  • Podřád: Caniformia - psotvární
  • Nadčeleď: Phocoidea - ploutvonožci
  • Čeleď: Phocidae - tulenovití
  • Podčeleď: Cystophorinae - čepcolové
  • Rod: Cystophora - čepcol
Čepcol hřebenatý
Kde žije?

Čepcol hřebenatý

Severní Amerika

  • Nadmořská výška: 730 m
  • Povrch: hornatý, vysočiny i roviny
  • Teplotní pásy:
  • Arktický: srážky 300 mm, teploty pod nulou
  • Subarktický: srážky 300 mm, teploty kolem nuly
  • Humidní, mírně studený pás: 10 °C
  • Humidní, středně teplý pás: 20 °C
  • Tropický: nad 20 °C
  • Roční období:
  • Střídání 4 ročních období: jaro, léto, podzim, zima
  • Teplota:
  • Nejvyšší: 27,6 °C
  • Nejnižší: -19,1 °C
Ing. Zbyněk Pokorný 10.06.2014, 14:00
5 722 3 minuty čtení

Charakteristika

Délka těla 195 až 350 cm, hmotnost do 400 kg, někdy i více. Samci váží o 20-25 % více než samice. Typickým znakem je u samců nafouknutelný kožní vak, který se táhne od nosu až k temeni hlavy. Je krvavě červený a při nafouknutí má velikost kopacího míče. Plně se vyvíjí až ve čtvrtém roce života. U samic je tento vak pouze málo výrazný. Obličej je zpředu u obou pohlaví stejně široký. Dospělí jedinci mají na šedém podkladě nepravidelné, jako talíř velké tmavé skvrny. Kromě očí je celý obličej černý. Vybarvení se postupně vyvíjí z původně tmavě modrošedé na hřbetě a bělavé na břiše, kterou mají už novorozená mláďata. Po roce života nabývají mláďata už první tmavé skvrny, které se s každou výměnou srsti zvětšují.

Výskyt

Tento velký druh tuleně obývá především oblasti plovoucího ledu v severním Atlantiku a Arktidě. V zimě se dostávají čepcolové dále na jih s postupujícím čelem zalednění a v létě putují zpět do polárních oblastí. Do blízkosti pobřeží se tento druh dostává jen na plovoucích ledových krách. Nejlépe mu vyhovuje led na hlubokém moři.

Způsob života

Čepcolové se výborně potápějí, jistě pod 300 m hluboko, a mohou zůstat pod vodou až 20 minut, přičemž hbitě plavou a urazí velké vzdálenosti. Také mladá zvířata se zručně vrhají do vody, jestliže hrozí nebezpečí.

K narození mláďat se čepcolí samice shromažďují na určitá místa pevného ledu, kterých používají už tradičně. Dvě o taková nejdůležitější místa leží severovýchodně od Nového Foundlandu a severně od ostrova Jan Mayen, tedy v téže oblastech, které vyhledávají pro vrh i tuleni grónští. Na místě samém se však oba druhy navzájem vyhýbají. Mohutnější čepcolové někdy vylézají i na pevný led, pokud je pokryt sněhem a je blízko plovoucím krám.

Potrava

Čepcolové se potápějí a loví sépie a chobotnice, ryby z mořského dna jako platýse a mořskou štiku, ale také malé tresky, halibuta a lososa.

Rozmnožování

Mláďata se rodí většinou od konce března do poloviny dubna. Jsou vybavena vlnitým kožíškem a mohou hned po narození do vody, pokud tak přikazuje opatrnost (například když se objeví lední medvěd). Jinak zůstávají kolem týdne na ledu a tři týdny jsou výlučně kojena. Po této době se však musí o sebe postarat. Protože však přicházejí na svět poměrně dobře vyvinutá a protože je matčino mléko vybaví tukovými rezervami, přežijí i přes krátkou dobu matčiny péče poměrně snadno. Když se mladá zvířata osamostatní, nastává doba páření dospělých jedinců. Samci nafouknou svoje vaky a řvou tak silně, že jsou slyšet na vzdálenost 6 km. O samice spolu úporně bojují.

Po páření se čepcolové shromažďují v červnu na určitém místě mezi Islandem a východním Grónskem, aby zaměnili srst. V letech hojnosti tam ročně ulovily norské rybářské lodi až 50 000 kusů.

Další zajímavosti

Význam čepcolů při získávání kožešin v posledních letech výrazně ustoupil, takže by se jejich stavy mohly začít zvyšovat. Koncem 70. let se jejich počet odhadoval na 300 000 kusů.

Názvy ve světě

Čepcol hřebenatý

Anglicky: Hooded Seal, Holandsky: Klapmuts, Chorvatsky: Grebenasti mjehuraš

Foto: http://www.itsnature.org

Podělte se s námi o názor na tento text →