Surikata

Stříbřité hnědý žíhaný kožich s výraznými tmavými pruhy na dolní polovině hřbetu je pro surikatu typický. Má malé uši se zvláštním záhybem, který uzavírá a chrání zvukovod při hrabání. Kolem očí jsou tmavé kruhy a čenich je velmi špičatý. Štíhlý ocas má černou špičku. Surikata má silné hrabavé drápy, proto se dříve česky jmenovala hrabačka. Surikata žije v suchých a polopouštních oblastech, kde si vyhrabává složité soustavy nor. Také potravu získává z podzemí. Čilá je přes den a žije v početných koloniích o třiceti i více zvířatech. Kolonie často využívá rozšířené chodby zemních hlodavců.

Stavba může mít až 90 východů a měřit mnoho set metrů čtverečních. Území skupiny značkují samci, ale hlídají a brání je surikaty společně. Ve dne se rády vyhřívají na slunci, ale stráže vždy panáčkují a hlídají kolonii před nebezpečím. Surikaty loví především hmyz.

Jejich hlavními nepřáteli jsou draví ptáci, před nimiž se surikaty varují ostrým štěkáním. Bojí se rovněž jedovatých hadů a šakalů. Jakmile se ozve varování, celá kolonie zmizí v podzemí. Páření předcházejí zuřivé boje, mláďata se rodí v době dešťů v listopadu a v prosinci a pečují o ně všichni členové kolonie.

Surikata dosahuje délky těla 25-35 centimetrů, délka ocasu je 17-25 centimetrů, hmotnost kolísá od 600 gramů až do 1 kilogramů.

Surikata obývá jihozápadní Afriku; konkrétně polopouště, křoviska a řídké lesy nebo kamenitá holá krajina.
 

Názvy ve světě

Surikata

Anglicky: Meerkat, Chorvatsky: Merkat, Maďarsky: Szurikáta, Německy: Erdmännchen, Polsky: Surykatka, Rumunsky: Suricata, Slovensky: Surikata