Krokodýl nilský

Krokodýl nilský je nejhojnější a pravděpodobně také nejznámější druh krokodýla. Průměrně dosahují délky okolo pěti metrů, hovoří se i o jedincích dlouhých 6 až 7 m s hmotností okolo jedné tuny. V jižní Africe, kde ve volné přírodě žijí, většinou nebývají delší než čtyři metry.

Krokodýl nilský není jen velký, ale také nesmírně silný. Zbarvení má olivově zelená až hnědé s černými skvrnami a síťováním. Přestože ubývá jeho přirozených biotopů, neřadí se zatím k ohroženým druhům, protože je často chován na krokodýlích farmách pro jeho kůži a maso. Jedna taková farma se nachází také na Jižní Moravě, konkrétně ve Velkém Karlově na Znojemsku. Mimo tamní zemědělský podnik jej vlastní také Krokodýlí ZOO v Protivíně (Jižní Čechy).

Do vyhrabané jámy na břehu snáší samice od 20 do 80 kusů vajec, která pak zahrabe. Po celou dobu inkubace (85-95 dnů) samice svoji snůšku střeží před predátory, kterými jsou nejčastěji draví ptáci, paviáni a hyeny. Po vylíhnutí mláďata přivolávají matku kvákavými zvuky. Samice mláďatům pomáhá vyhrabat se z jámy a často je v tlamě odnáší do vody, kde je nějakou dobu, zhruba 3 měsíce, hlídá.

Krokodýl nilský je výlučně masožravec. Skladba potravy se mění v závislosti na stáří a velikosti krokodýla. Mláďata do jednoho metru loví především hmyz, dále žáby, korýše, pavouky či malé rybky. Starší zvířata v délce 1-3 m se živí téměř výhradně rybami, jen malá část potravy připadá na korýše, měkkýše, žáby, vodní hmyz a drobné savce či plazy. Dospělá zvířata dorůstající 4-6 m loví velké ryby, želvy a jiné plazy, vodní ptáky, ale také savce, až do velikosti žirafy, buvola či slůněte. Častější kořistí jsou však pakoně, prasata bradavičnatá, vodušky či jiné antilopy.