Huňáček severní, kapelin

Znaky: Dlouhé, štíhlé, ze stran jen slabě zploštělé tělo. Jemné, snadno opadavé šupiny, nejméně 150 po délce těla. Naproti tomu koruška Osmerus eperlanus má nejvýše 80 šupin po délce boků. Dospělí samečkové mají na velkých šupinách postranní čáry třásnité výrůstky. Oči jsou velké. Hluboce rozeklaná ústa s delší dolní čelistí. Mezi hřbetní a ocasní ploutví je tuková ploutvička. Základna břišních ploutví je pod prvními paprsky ploutve hřbetní.

Zbarvení: Hřbet modrozelený až modročerný, boky světlejší s modravým leskem. Břišní strana žlutavě bílá. Všechny ploutve světle žluté až žlutohnědé.

Délka: Zřídka přes 20 cm. Severopacifický poddruh je větší.

Rozšíření: Arktické oblasti severního Atlantiku, na západě k jihu až po Maine v USA, na východě po jižní Norsko (Oslo). V hloubce mezi 0-300 m.

Způsob života: Hejnové ryby volné vody, za dne ve větších hloubkách, v noci blízko vodní hladiny. Velikost hejna je v závislosti na roční době (a též na ročníku) velmi rozdílná. V Severním ledovém oceánu tvoří tyto ryby v prosinci větší hejna, táhnoucí od severní části Barentsova moře po Murmansk a hranici Finska. Ryby pohlavně dospívají ve stáří 2-4 let při délce 15-20 cm (samci), případně 13-17 cm (samice). Tření se odbývá při teplotě 2-4 stupně Celsia, přičemž páření obou pohlaví trvá nejvýše 5 sekund. Každá samice vytírá 8 000-12 000 lepivých jiker (průměr 0,6-1,2 mm) v hloubce 5-100 m do rýhy v písku. Samci po vytření hynou, část samic přežívá a znovu se vytírá v následujících 2-3 letech. Plůdek dlouhý 4-5 mm se z jiker kulí asi po 4 týdnech.

Potrava: Živočišný plankton.