Saranče stěhovavá
Locusta migratoria
Locusta migratoria
Saranče stěhovavá
- Výskyt: Evropa, Afrika, Madagaskar, Asie, Filipíny
- Velikost: 3-6 cm
- Potrava: Rostlinná
Saranče stěhovavá
Taxonomie
- Říše: Animalia - živočichové
- Podříše: Eumetazoa
- Oddělení: Bilateria - dvoustranně souměrní
- Pododělení: Protostomia - prvoústí
- Kmen: Arthropoda - členovci
- Podkmen: Hexapoda - šestinozí
- Třída: Insecta - hmyz
- Podtřída: Pterygota - křídlatí
- Infratřída: Neoptera - novokřídlí
- Kohorta: Polyneoptera - mnohožilní
- Řád: Orthoptera - rovnokřídlí
- Čeleď: Acrididae - sarančovití
- Rod: Locusta - saranče
Saranče stěhovavá
Evropa
- Nadmořská výška: 290 m
- Povrch: většinou nížiny (60%), jih hornatý
- Teplotní pásy a srážky:
- Studený: oblast polární a subpolární (200-600 mm/rok)
- Mírný: oblast západopřímořská (nad 600 mm/rok), přechodná (400-1500 mm/rok), vnitrozemská (do 400 mm/rok)
- Subtropický: oblast středomořská (400-1000 mm/rok)
- Roční období:
- Střídání 4 ročních období: jaro, léto, podzim, zima
- Průměrná teplota:
- Zima: -2- +2 °C
- Léto: 21-25 °C
Znaky: Délka těla 3-6 cm. Silná, robustní saranče s mimořádnými letovými schopnostmi. Vyskytuje se na obrovském areálu v několika geografických rasách. Patří do čeledi sarančovitých (Acrididae), nadčeledi sarančí (Acridoidea) ze stejnojmenného řádu sarančí (Caelifera).
Stanoviště: Louky, pole, otevřená krajina.
Rozšíření: Jižní a východní Evropa, Afrika, Madagaskar, jižní a jihovýchodní Asie, Filipíny.
Výskyt: Do střední Evropy jen zalétá, dnes již vzácně. Z dřívějších dob jsou známy kalamitní nálety s katastrofálními následky, v tomto století se na našem území neobjevuje.
Biologie: Již v bibli jsou saranče (nesprávně kobylky) označovány jako bič boží. Obrovské masy sežraly veškerou úrodu a všechno zelené až na holou půdu, mraky letících sarančí zakryly slunce a změnily den v noc. I když v klimaticky mírné střední Evropě nemohly vznikat takovéto záplavy sarančí, přesto tu a tam ke zničení úrody docházelo. Ke stěhování sarančí dochází totiž nepravidelně. Saranče vytvářejí dvě barevně i tvarově odlišné fáze (formy) - usedlou (sedentární) a stěhovavou (gregarickou). Usedlá je zelená až zelenohnědá s výrazným podélně zdviženým kýlem na štítu; stěhovavá fáze je šedohnědá nebo žlutohnědá. V ohniscích výskytu žije saranče třeba i řadu let ve své usedlé fázi bez migračních projevů. Ohnisky bývají bažinaté krajiny, nám nejblíže bylo takové místo na dolním toku Dunaje. Náhle začne rychle stoupat početnost sarančí, objevují se stěhovavé formy, až zcela převládnou, a veliká hejna se dávají na svou zhoubnou pouť a ničí byliny, keře, stromy. Ve střední Evropě nebezpečí už nehrozí, v Africe se stále ještě vyskytují záplavy navzdory chemické ochraně. Ohniska kalamit leží v pásu jižně od Sahary.
Poznámka: Saranče poznáme na první pohled podle krátkých tykadel ve srovnání s kobylkami, které jinak stavbou těla velmi připomínají. Donedávna byly řády saranče (Caelifera) a kobylky (Ensifera) spojovány do jediného řádu rovnokřídlých (Orthoptera).
Mohlo by vás také zajímat
Saranče lesklá, Saranče horská, Saranče pestrá, Saranče modrokřídlá, Ostroretka stěhovavá, Saranče měnlivá, Saranče zelená, Saranče vrzavá