Cikáda trnková
Cicadivetta tibialis
Cicadivetta tibialis
Cikáda trnková
- Výskyt: Evropa
- Velikost: 1-1,3 cm
- Potrava: Sají na listech a stoncích
Cikáda trnková
Taxonomie
- Říše: Animalia - živočichové
- Podříše: Eumetazoa
- Oddělení: Bilateria - dvoustranně souměrní
- Pododělení: Protostomia - prvoústí
- Kmen: Arthropoda - členovci
- Podkmen: Hexapoda - šestinozí
- Třída: Insecta - hmyz
- Řád: Hemiptera - polokřídlí
- Čeleď: Cicadidae - cikádovití
- Rod: Oligoglena
Cikáda trnková
Evropa
- Nadmořská výška: 290 m
- Povrch: většinou nížiny (60%), jih hornatý
- Teplotní pásy a srážky:
- Studený: oblast polární a subpolární (200-600 mm/rok)
- Mírný: oblast západopřímořská (nad 600 mm/rok), přechodná (400-1500 mm/rok), vnitrozemská (do 400 mm/rok)
- Subtropický: oblast středomořská (400-1000 mm/rok)
- Roční období:
- Střídání 4 ročních období: jaro, léto, podzim, zima
- Průměrná teplota:
- Zima: -2- +2 °C
- Léto: 21-25 °C
Znaky: Délka těla 1-1,3 cm, rozpětí křídel až 3,1 cm (podobná cikádě chlumní, Cicadetta montana až 4,5 cm), přední stehna se třemi trny.
Stanoviště: Teplé, suché, řídce porostlé pahorky.
Rozšíření: Jen na několika místech v jižní části střední Evropy a v celém Středozemí. Žije ostrůvkovitě v Čechách i na Moravě.
Výskyt: Většinou vzácný, jen místy hojnější.
Biologie: Charakteristickým zpěvem dávají samci cikád najevo připravenost k páření. Podobně jako zpěvní ptáci tím vymezují i svůj revír vůči rivalům a současně lákají. Po kopulaci kladou vajíčka do rostlinných pletiv. Vylíhlé nymfy nesetrvají nad zemí, ale zahrabávají se do půdy. Přední nohy mají přeměněny v mohutné hrabavé orgány. V půdě žijí několik let, aby pak před posledním svlékáním opět vylezly na povrch. Nejdelší vývin byl zaznamenán u americké cikády sedmnáctileté (Tibicen septemdecim), jejíž nymfy setrvávají v půdě 17 let a za tu dobu se svlékají pouze sedmkrát. Naše C. tibialis se svléká pětkrát. Nymfy cikád sají šťávu z kořenů a někdy mohou zejména v tropech působit škody. Před posledním svlékáním vylézají z půdy a zavěšují se na stonky rostlin. Při svlékání opouští dospělá cikáda exuvii, která pak může ještě dlouho setrvávat na vegetaci. Dospělé cikády žijí na rozdíl od nymf jen krátce, jeden až dva měsíce.
Potrava: Dospělci sají na listech a stoncích, nymfy na kořenech různých rostlin.
Poznámka: Z velikých křísů žijí zejména v tropech bizarní a často pestře zbarvení svítilkovití (Fulgoridae) s podivně dopředu protaženou hlavou, někdy velmi neobvyklého tvaru. Ze středoevropských křísů mají podobně protaženou hlavu, ovšem bez dalších bizarních výběžků, čelnatkovití (Dictyopharidae), u nás s jediným hojným druhem, čelnatkou řebříčkovou (Dictyophara europaea).
Cikáda trnková je zařazena v červeném seznamu ČR v kategorii „zranitelný“. V minulosti byl tento druh ohrožen především ztrátou biotopů, dnes je ohrožen jejich zarůstáním. Vhodný management na lokalitách je vyřezávání dřevin a extenzivní pastva dobytka.