Výkalnice hnojní

Znaky: Délka těla 0,9-1,2 cm. Tento druh je nápadný svým chováním, nalétává na čerstvé výkaly a pobíhá po nich. Tělo má hustě pokryté žlutými až oranžovými štětinami a chlupy. Křídla v klidové poloze odstávají šikmo nad tělem, nejsou tedy střechovitě nebo vodorovně složená, jako je tomu u jiných brachycerních dvoukřídlých (Diptera, podřád krátkorozí - Brachycera, mají krátká, zpravidla tříčlánková tykadla, někdy je koncový článek ještě dále rozčleněn, nanejvýš však do osmi článků). Na hlavě výkalnice jsou černá tříčlánková tykadla. Uprostřed předního okraje kouřově průhledných křídel je tmavší skvrna. Je velmi typickým představitelem čeledi výkalnicovitých (Scatophagidae), která je u nás zastoupena více než 50 druhy.

Stanoviště: Exkrementy savců, zvláště kopytníků; hnojiště a zdechliny.

Rozšíření: Rozsáhlé oblasti Evropy, Asie a Severní Ameriky.

Výskyt: Hojný. Na exkrementech se objevuje převážně v menších či větších skupinách.

Biologie: Výkalnice hnojní jsou obdařeny velmi citlivými čichovými orgány, které jim umožňují ve velmi krátké době nalézt čerstvé kravské lejno. Po krátkém sání na něm začne samec svůj svatební rituál a brzy se k němu připojí i samice. K páření pak dochází v trávě. Po kopulaci samec samici ještě neopouští, ale vrací se s ní zpátky k lejnu, na něž naklade vajíčka, zatímco samec odhání jiné konkurenty. Na vajíčku jsou po stranách křídlovité útvary, které pravděpodobně hrají i důležitou roli při jeho vývoji a zřejmě také zabraňují hlubšímu zapadnutí vajíčka do polotekutého substrátu. V pozvolna vysychajícím trusu se larvy vyvíjejí velice rychle. Kuklí se a přezimují v půdě.

Potrava: Zatímco imaga sají pouze tekuté složky výkalů nebo loví jiný hmyz, který se v blízkosti objeví, larvy se živí pevným rostlinným a živočišným obsahem exkrementu. Tím významně přispívají k rychlejšímu rozpadu a přeměně tohoto organického substrátu. Larvy některých druhů této čeledi jsou saprofágní nebo žijí v listech a stoncích rostlin.

Mohlo by vás také zajímat

Hnojník obecný